Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 129/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti společnosti R., zastoupené Mgr. J.H., proti rozhodnutí K.ú. ze dne 2. 1. 2001, čj. V 14 -1515/99, za účasti K.ú., jako účastníka řízení, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se s odvoláním na porušení d dovolává zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl povolen návrh na vklad předkupního práva k nemovitostem, jejichž je stěžovatel vlastníkem, ve prospěch P.K.

Z tvrzení uvedených v ústavní stížnosti a obsahu připojeného spisu K.ú. Ústavní soud zjistil že stěžovatel je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, která má pět společníků. Za společnost je oprávněn jednat jednatel, kterým byl v období od 21. 11. 1994 do 9. 9. 1998 J.Ž. a následně až doposud je jím J.V. Dne 17. 12. 1999 byla K.ú. předložena smlouva, datovaná dnem 2. 6. 1998, o zřízení předkupního práva k předmětným nemovitostem ve prospěch jednoho ze společníků - P.K., za společnost podepsaná J.Ž. Oba účastníci smlouvy dne 17. 12. 1999 před notářem stvrdili, že podpisy uvedené na smlouvě ze dne 2. 6. 1998 jsou jejich vlastní. Katastrální úřad s ohledem na skutečnost, že ke dni podání návrhu na vklad J.Ž., který smlouvu podepsal, již nebyl jednatelem společnosti, nemohl ji tedy zastupovat a nakládat s předmětem právního úkonu ve smyslu ust. , návrh rozhodnutím ze dne 11. 1. 2000, čj. 14-1515/99, zamítl. V odůvodnění konstatoval i sdělení stěžovatele, dle kterého návrh byl podán neoprávněnou osobou, v rozporu s platnou společenskou smlouvou, a oznámení společnosti, že nesouhlasí s provedením vkladu práva. Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 9. 2000, čj -23, k odvolání P.K., rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a zavázal katastrální úřad rozhodnout v souladu s jeho závazným právním názorem. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že návrh na vklad učinil P.K. jako jeden z účastníků právního úkonu. J.Ž., který byl v době uzavření smlouvy prokazatelně jejím jednatelem a jako takový za ni učinil tento právní úkon, ke kterému byl oprávněn, ke dni podání návrhu na vklad, kdy již toto oprávnění neměl, za společnost nejednal a ani uznáním svého podpisu před notářem nečinil žádný právní úkon za právnickou osobu. Stěžovatel jako účastník řízení u katastrálního úřadu ke dni podání návrhu na vklad existoval a byl vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž právní úprava nevyžaduje k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene kromě obligatorní písemné formy další náležitosti, a to ani ověřené podpisy smluvních stran. Dle názoru soudu uzavřenou smlouvou (zatím nebyl prokázán opak) vznikl mezi stěžovatelem a P.K. závazkový vztah a ke dni podání návrhu nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr katastrálního úřadu, že společnost nebyla oprávněna nakládat s předmětem právního úkonu. Ústavní stížnost směřující proti tomuto zrušujícímu rozhodnutí krajského soudu byla usnesením Ústavního soudu,

sp. zn.

, ze dne 19. 2. 2001 odmítnuta pro nepřípustnost s tím, že o věci není dosud pravomocně rozhodnuto. Katastrální úřad poté dne 2. 1. 2001 vyznačil v katastru nemovitostí vklad předkupního práva ke dni 17. 12. 1999.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že smlouva o zřízení předkupního práva nebyla založena v jeho archivu, o její existenci se dověděl až z korespondence s katastrálním úřadem. Namítá, že nikdy nedal souhlas k dispozici s majetkem ve smyslu dodatku ke společenské smlouvě č. 1 z 14. 12. 1992, dle kterého se pro dispozici s majetkem vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny společníků a jednatel společnosti, který nebyl oprávněn smlouvu uzavřít, tak vystupoval v rozporu s ust. § 135 odst. 2 obch. zák. S návrhem na vklad společnost nesouhlasí. Podmínky, které smlouva vytváří, jsou pro něj zcela nepřijatelné, a to vzhledem k znalecké ceně nemovitosti, která podstatně převyšuje cenu uvedenou ve smlouvě, a svědčí tak o úmyslu získat na úkor stěžovatele, resp. zbylých společníků, neoprávněný majetkový prospěch. Postup katastrálního úřadu v návaznosti na rozhodnutí krajského soudu vyvolává otázku absolutního právního znejistění a zpochybnění veškerých věcných práv k nemovitostem a jinému obchodnímu majetku právnických osob, zpochybnění principu právní jistoty a ve svém důsledku i porušení práva na ochranu vlastnictví. Dle zastávaného výkladu by odvolaný statutární orgán obchodní společnosti mohl zpětně uzavírat kupní i jiné smlouvy, zřizovat věcná práva apod., a to tak, že by smlouvy byly datovány v období, kdy tento orgán funkci zastával a podpis bývalého statutárního zástupce by dodatečně s odstupem i několika let byl uznán za vlastní.

Katastrální úřad ve vyjádření k ústavní stížnosti mimo již konstatované uvedl, že katastrální úřad při svém původním zamítavém rozhodování o návrhu vycházel ze skutečnosti, že stejná s datem sepsání 2. 6. 1998, ale podepsaná účastníky až dne 17. 11. 1999 s ověřovacími razítky matrikářky v C., byla katastrálnímu úřadu informativně předložena již dříve s požadavkem, zda lze takovou u vkladovat. Katastrální úřad s ohledem na to, že k datu podepsání J.Ž. již nebyl jednatelem společnosti, u odmítl a vrátil účastníkům s odůvodněním, že ji nelze použít. Dne 17. 12. 1999 byla předložena stejná smlouva, jen s tím rozdílem, že podpisy byly uvedeny již jako původní s uznáním za vlastní, učiněným dne 17. 12. 1999 před notářem v R. Katastrální úřad se ztotožňuje se stěžovatelem ohledně zpochybnění principu právní jistoty a věcných práv k majetku vůbec. Katastrálnímu úřadu však nepřísluší rozhodovat o neplatnosti smlouvy. Poukázal na to, že ve věci je vedeno řízení na určení neplatnosti předmětné smlouvy a rovněž bylo zahájeno trestní stíhání v uvedené věci.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska stěžovatelem namítaného porušení d spolu s připojeným spisem katastrálního úřadu a po jejím posouzení z hlediska kompetencí daných mu u ČR, tj z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který ve vztahu k orgánům veřejné moci obdobně jako k soudům není další odvolací či nadřízenou instancí a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d, a dospěl k závěru, že není důvodná.

V ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, je taxativním způsobem vymezeno, z jakých hledisek přezkoumává katastrální úřad v řízení o povolení vkladu skutečnosti právně významné před vydáním rozhodnutí, kdy s ohledem na charakter řízení před katastrálním úřadem se jedná o přezkoumávání listin, odůvodňujících provedení vkladu. Ústavní soud již ve svém nálezu

sp. zn.

( obdobně IV.ÚS 48/97), uvedl, že v případě pochybností správního orgánu o platnosti předmětných smluv z důvodu podané určovací žaloby a pokud na posouzení předběžné otázky o vlastnictví k předmětným nemovitostem závisí i správné rozhodnutí o vkladu práv do katastru nemovitostí, je katastrální úřad povinen řízení přerušit až do doby rozhodnutí soudu o vlastnických vztazích. Tuto možnost mu dává ve smyslu ustanovení , který při řešení předběžné otázky umožňuje správnímu orgánu dle správní řízení přerušit, bylo-li u soudu, a to i po podání návrhu na vklad, zahájeno řízení o předběžné otázce, jejíž vyřešení má nebo může mít vliv na rozhodnutí katastrálního úřadu, neboť rozhodování o existenci či neexistenci věcného práva nepřísluší katastrálnímu úřadu, ale soudu, a katastrální úřad si nemůže proto o této otázce zjednat jasno sám, ale musí vyčkat pravomocného rozhodnutí soudu.

Z výše konstatovaných skutečností je zřejmé, že o obdobnou situaci se jedná i v tomto případě, neboť dne 14. 12. 2000 byl stěžovatelem podán takový návrh, tj. žaloba na určení neplatnosti smlouvy o zřízení předkupního práva ze dne 2. 6. 1998.

Ústavní soud dává stěžovateli za pravdu v tom, že v daném případě se vyskytly odůvodněné pochybnosti o platnosti předložené smlouvy (podložené vlastními poznatky katastrálního úřadu i orgánů činných v trestním řízení), a především pak byl ke dni vydání rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí ( 2. 1. 2001) u Okresního soudu v Rokycanech podán návrh na určení neplatnosti smlouvy o zřízení předkupního práva ze dne 2. 6. 1998, na základě kterého soud teprve rozhodne o platnosti, či neplatnosti této smlouvy (srov.

).

S ohledem na výše uvedený názor, zastávaný Ústavním soudem, by proto bylo namístě, aby katastrální úřad postupoval v souladu s ust. a ust. a přerušil řízení o povolení vkladu do doby pravomocného rozhodnutí soudu o určovací žalobě na neplatnost předložené smlouvy. (Na uvedeném nic nemůže změnit závazný právní názor soudu, vyjádřený v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2000, neboť tento přezkoumal předchozí rozhodnutí katastrálního úřadu z důvodů, uvedených v původním rozhodnutí katastrálního úřadu o nepovolení vkladu předkupního práva, tj. pro důvod, že účastník řízení nebyl oprávněn nakládat s předmětem právního úkonu).

Nicméně přestože tak katastrální úřad neučinil, nelze s ohledem na to, že z obsahu spisu ani tvrzení účastníků řízení nevyplývá, že by v době rozhodování o povolení vkladu mu byla známa skutečnost, že u Okresního soudu v Rokycanech je podán návrh na určení neplatnosti smlouvy o zřízení předkupního práva, považovat jeho konání v řízení o povolení návrhu na vklad za postup, který by bylo možno v tomto konkrétním případě charakterizovat jako postup vybočující z mezí ústavnosti a způsobující porušení základních práv stěžovatele. K uvedenému závěru dospěl Ústavní soud především s přihlédnutím k tomu, že ve věci bylo, jak vyplývá ze zprávy Okresního soudu v Rokycanech, rozhodnuto o předběžném opatření, kterým bylo věcně vyhověno návrhu stěžovatele na zákaz nakládání s nemovitostmi (usnesení uvedeného soudu, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2001) a u téhož soudu probíhá řízení o určení neplatnosti předmětné smlouvy, které je vedeno pod sp. zn. . Bezprostřední ochrana vlastnického práva je tedy s ohledem na předběžné opatření soudu zajištěna a stěžovatel má možnost v probíhajícím řízení o určení neplatnosti smlouvy využít veškeré námitky uplatňované ve věci v řízení před katastrálním úřadem i Ústavním soudem. V případě, že bude se svým návrhem úspěšný, nezbude pak než tuto skutečnost zohlednit i evidenci katastru nemovitostí výmazem vkladu. Za daných okolností skutečnost, že nedošlo k přerušení řízení u katastrálního úřadu, nemůže tedy (obdobně IV.ÚS 48/97) ohrozit vlastnické právo stěžovatele k předmětným nemovitostem.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal namítanou protiústavnost napadeného rozhodnutí, ani že by nedostatky ve správním řízení dosáhly intenzity způsobující vybočení z mezí ústavnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu