Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 48/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v řízení o ústavní stížnosti M.Z., zastoupené advokátem JUDr. M.V., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v P., čj. V 11 -284/95, ze dne 7. 1. 1997, za účasti Katastrálního úřadu v P., jako účastníka řízení,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svojí včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. ze dne 7. 1. 1997, č j. V 11-284/95, kterým byl povolen na základě kupní smlouvy vklad vlastnického práva k nemovitostem, nacházejících se původně mj. ve spoluvlastnictví stěžovatelky, ve prospěch společnosti S., a to s odvoláním na porušení a 4 a y základní práv a svobod (dále jen " "). Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění a

S ohledem na tento spojený návrh stěžovatelky bylo řízení o její ústavní stížnosti usneseními ústavního soudu ze dne 30. dubna 1997 přerušeno. Usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 4. 1998,

sp. zn.

, byl pak uvedený spojený návrh odmítnut, a to v části týkající se návrhu na zrušení věta 1. , v platném znění, jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu , a v části týkající se návrhu na zrušení věta 2. byl návrh odmítnut podle jako návrh podaný osobou, která k jeho podání není legitimována, neboť příslušné ustanovení vůči ní nebylo aplikováno způsobem, který vyžaduje , o Ústavním soudu.

2

Z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P., sp. zn. V 11-284/95, z vyjádření Katastrálního úřadu v P. a z obsahu vlastní ústavní stížnosti bylo Ústavním soudem zjištěno, že v dané konkrétní věci bylo o povolení vkladu vlastnického práva Katastrálním úřadem v P. rozhodnuto na základě procesně komplikovaného řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy, sp. zn. 462217, sepsané dne 22. 1. 1992 před JUDr. L.S. a uzavřené dne 3. 3. 1992 mezi prodávajícími J.Z., M.Z., J.Š., Ing. J.Z., S.Č., P.Z. a L.Z., na straně jedné a kupujícími S., K., zastoupenou Ing. P.V. a Z.Š. na straně druhé, zahájeného na návrh Ing. J.Z. jako jednoho z prodávajících účastníků předmětné kupní smlouvy. Předmětem uvedené kupní smlouvy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u kastrálního úřadu v P. na L V č. 2523, pro obec a k.ú. H., konkrétně dům č.p. 191, stavební parcela č. 188/1 o výměře 364 m 2,, stavební parcela č. 188/2

o výměře 1.203 m 2 a stavební parcela č. 188/4 o výměře č. 303 m 2.

Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti stěžovatelky se Ústavní soud, a to po podrobném seznámení se s obsahem spisového materiálu, zaměřil na tvrzení stěžovatelky, jako podílové spoluvlastnice id. 4/16 výše uvedenou kupní smlouvou převáděných předmětných nemovitostí, že v důsledku jejího jednostranného odstoupení od uzavřené kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny a dále v důsledku jí tvrzené absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy podle o.z. pro absenci superlegalizace podpisů P.Z. a Ing. J.Z., bylo rozhodnutím katastrálního úřadu v P. zasaženo do jejích základních práv a svobod, konkrétně především do práva vlastnit majetek zaručeného y. Kromě toho považuje stěžovatelka rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. o povolení vkladu vlastnického práva za faktický svévolný akt vyvlastnění bez zákonného zmocnění, bez náhrady a bez toho, že by v dané věci byl dán veřejný zájem. Stěžovatelka tvrdí, že Katastrální úřad v P. se tím, že podle jejího tvrzení rozhodl o povolení vkladu v rozporu se zákonem, dopustil dále porušení y, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. V závěru své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí o povolení vkladu je rozhodnutím konstitutivní povahy, které podle , v platném znění, zakládá, mění a ruší vlastnické právo. Podle jejího názoru tedy bylo tímto rozhodnutími de facto zrušeno její vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem. Současně zdůrazňuje, že konstrukce, podle níž zákonodárce nepřipustil proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva žalobu ve správním soudnictví, představuje porušení věta druhá y, podle něhož nesmí být z pravomoci soudů vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.

V daných souvislostech považuje Ústavní soud za nezbytné především poukázat na nesprávný názor stěžovatelky, v podstatě považující za právní titul vzniku, změny nebo zániku vlastnického práva k převáděným nemovitostem, rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva. Rozhodnutím o povolení vkladu do katastru nemovitostí se pouze dovršuje proces, směřující ke vzniku, změně nebo zániku věcného práva k nemovitosti tak, jak to odpovídá shodné vůli účastníků vyjádřené v písemném vyhotovení smlouvy. Proto shledal Ústavní soud jako zjevně neopodstatněné tvrzení stěžovatelky, že

3

tímto rozhodnutími bylo zasaženo do jejího vlastnického práva tak, že jím došlo k faktickému svévolnému aktu vyvlastnění bez zákonného zmocnění.

V řízení o povolení vkladu vlastnického práva katastrální úřad nezkoumá platnost smlouvy, ale u, na základě které má být vklad povolen, zkoumá pouze z hledisek v zákoně v , v platném znění, taxativně vymezených. Z jiných důvodů není katastrální úřad oprávněn u zkoumat, takové případy přísluší zkoumat výhradně obecným soudům. Pokud by katastrální úřad překročil meze své přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s y, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Pro úplnost k otázce vztahu zahájeného řízeni o povolení vkladu u katastrálního úřadu a eventuálních zahájených soudních sporů o určení právního vztahu před obecnými soudy, považuje Ústavní soud za vhodné uvést, že v případě pochybností o platnosti smlouvy, resp. existenci či neexistenci věcného práva, ke dni podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, vzniklých v průběhu řízení o povolení vkladu, má katastrální úřad možnost řízení přerušit, to však pouze tehdy, bude-li doloženo, že byl podán tím, kdo má právní zájem, návrh u soudu, na základě kterého soud rozhodne, zda tu právní vztah je či není. V předmětném případě však v průběhu řízení o povolení vkladu běželo pouze soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky na straně prodávajících, které vzhledem ke skutečnosti, že katastrální úřad zkoumá skutečnosti ke dni podání návrhu na vklad, nemohlo jeho rozhodnutí ovlivnit, neboť eventuální rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má účinky ex nunc. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka, jednostranně tvrdící, že od smlouvy v důsledku nezaplacení kupní ceny odstoupila, nedoložila toto své tvrzení souhlasným prohlášením druhé strany a ani nepodala v průběhu běžícího řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru určovací žalobu, kterou by se domáhala u obecných soudů určení, že je v důsledku odstoupení vlastnicí id. 4/16 předmětných nemovitostí, nelze přisvědčit jejímu názoru, že katastrální úřad, z důvodu jí tvrzeného odstoupení od smlouvy, nemohl kladně rozhodnout o povolení vkladu vlastnického práva.

Stejně tak neopodstatněné ve vztahu k tvrzení o zásahu do vlastnického práva stěžovatelky jako vlastnice id. 4/16 převáděných nemovitostí jsou její tvrzení, týkající se nedostatku tzv. superlegalizace ve vztahu k podpisům dalších dvou ze sedmi ideálních spoluvlastníků na straně prodávajících, žijících v N. Navíc z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P. Ústavní soud zjistil, že Ing. J.Z., jeden z prodávajících a současně účastník, který podal návrh na zahájení řízení o povolení vkladu, superlegalizaci svého podpisu ve smlouvě v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí o povolení vkladu zajistil a Katastrálnímu úřadu v P. doručil do spisového materiálu.

Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno k povaze rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, nelze rovněž přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že se jedná o rozhodnutí, jehož přezkoumání nesmí být smyslu věta druhá y vyloučeno z pravomoci soudů. S ohledem na ochranu vlastnického práva stěžovatelky (a nejen jí, ale všech ostatních subjektů, které by zpochybňovaly stav zápisů v katastru nemovitostí), zaručeného y, považuje Ústavní soud zároveň za nezbytné závěrem zdůraznit, že eventuální náprava vadného právního stavu opírajícího se o rozhodnutí o povolení vkladu záleží pak na těchto subjektech, kteří stavu zápisu v katastru nemovitostí oponují, konkrétně je tedy na nich, aby zvážily, zda své právo proti subjektu vedenému v katastru nemovitostí uplatní soudní cestou žalobou určovací.

4

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji odmítl podle

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 1998

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj