Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 401/99

Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. Č., zastoupené JUDr. PhDr. S., B., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 1999,

č. j. -81, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. března 1998, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 1999, č. j. -81, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. března 1998, sp. zn. , odůvodňovala ústavní stížnost tím, že podle jejího přesvědčení obecné soudy svým postupem porušily ustanovení a 38 d a dále Úmluvy o ochraně lidských práv. Uvedla, že se odvolací soud nezabýval pochybeními soudu I. stupně, který vynesl rozsudek, jenž označila za nepřezkoumatelný a neúplný, neprovedl důkazy, které v odvolání navrhla, jednal bez účastnice M. R. a jejího stanoviska, konečně pak nepřipustil dovolání, kterého se domáhala.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. , rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 1999, č. j. -81, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. června 2000, č. j. , a Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2000,

sp. zn.

, bylo zjištěno, že k zásahu do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, rozsudkem soudu I. a II. stupně nedošlo. Krajský obchodní soud v Praze provedl dokazování, jehož rozsah a hodnocení nebylo v rozporu s a s , Vrchní soud v Praze se v rozhodnutí a

jeho odůvodnění vypořádal se všemi námitkami, vznesenými stěžovatelkou v odvolání, s jejími návrhy na doplnění dokazování i s návrhem na připuštění dovolání. Jestliže neshledal důvody pro připuštění dovolání proti rozsudku soudu II. stupně, pak lze odkázat na obsah usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. -123, jímž bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto, a na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, kterým jmenovaný soud dne 13. listopadu 2000 ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR jako zjevně neopodstatněnou dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Lze dodat, že citovaným rozhodnutím Ústavního soudu byl odmítnut i návrh, napadající také rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2000 a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. března 1998, proti nimž směřuje i tato stížnost, nutno však uvést, že důvody, pro které se tak stalo, vyplývají z ustanovení .

Poněvadž nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a v napadených rozhodnutích dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a nebyl shledán zásah do práv, jichž se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo § [43 odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2001