Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 335/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele B. R., zastoupeného JUDr. J. B., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2000, čj. - 298,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svým návrhem ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 1998, čj. - 271, o uzavření dohody o vydání věci podle Namítá, že uvedeným rozhodnutím byla porušena práva jeho zemřelého otce na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR zrušil.

Na výzvu Ústavního soudu stěžovatel předložil kopii usnesení Okresního soudu v Ostravě, ze kterého vyplývá, že je dědicem po svém zemřelém otci O. R. Ústavní soud proto považuje stěžovatele za právního nástupce O. R. a jeho návrhem se dále zabýval.

V dané věci jde v podstatě o to, že stěžovatel zpochybňuje postup okresního soudu při vyznačení doložky právní moci, který ve svých důsledcích vedl k tomu, že jeho dovolání bylo jako opožděné napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR odmítnuto.

Ústavní soud zjistil, že se stejnou námitkou - kromě výhrad dalších - v zásadě ve stejné věci (kdy bylo napadnuto rozhodnutí odvolacího soudu) již zabýval II. senát Ústavního soudu (

sp. zn.

), který ve svém odmítavém usnesení ze dne 25. října 2000, s poukazem na nález

sp. zn.

, konstatoval, že doložka právní moci "není právní skutečností, která by zakládala, měnila nebo rušila právní vztahy", ale pouze "úředním osvědčením o právní skutečnosti - nabytí právní moci". Proto se podle jeho názoru mohla dnem doručení právní zástupkyně stěžovatele se zněním rozsudku krajského soudu seznámit a uplatnit případně možnost podat proti němu dovolání. Samo vyznačení doložky právní moci na rozsudku odvolacího soudu není nutné ani právně relevantní.

S ohledem na skutečnost, že dovolání bylo odmítnuto, je třeba za rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva považovat rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Proto Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh opožděný (s tím, že se věcně ztotožňuje - konstatováno pro úplnost - s argumentací uvedenou výše), neboť ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě mohla být a také byla podána právě zmíněná ústavní stížnost, kterou se zabýval II. senát Ústavního soudu. Jestliže stěžovatel vlastním zaviněním (resp. zaviněním právního zástupce) zmeškal lhůtu k podání dovolání - a Nejvyšší soud proto dovolání oprávněně odmítl - ústavní stížnost nelze přijmout.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody k tomu, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2001 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu