Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 582/2000

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -39, ze dne 25. července 2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j.

-39, ze dne 25. července 2000, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen na právech, jež jsou zaručena a 96 odst. 1 y ČR, a d. Uvedl, že rozhodnutí, na základě nichž byl zavázán uhradit dodatečně vyměřené clo a daň z přidané hodnoty, považuje za nezákonná, odporující bodu 1. celního zákona.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2000 nebylo zjištěno, že by se označený soud v řízení a ve svém rozsudku, při přezkumu rozhodnutí Celního ředitelství Brno a Celního úřadu Břeclav-dálnice, dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Stejně jako v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

je třeba konstatovat, že Krajský soud v Brně nepochybil při aplikaci , a , ve znění pozdějších předpisů, v souladu s těmito ustanoveními pak hodnotil postup celních orgánů při určování celní hodnoty zboží, dováženého stěžovatelem z Maďarské republiky.

S ohledem na výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 8. března 2001