Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 703/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti JUDr. J.K., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 9. 2000, čj. -20,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České advokátní komory (dále jen "ČAK") v Praze ze dne 30. 5. 2000, čj. 04-2244/2000, jímž bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel se pro nesplnění podmínky stanovené v nezapisuje do seznamu advokátů vedeného ČAK v Praze. Dle názoru stěžovatele ČAK i krajský soud ve svých rozhodnutích porušily jeho právo zakotvené v , , 3 a 4d a a 4y ČR, a to tím, že se při svém rozhodování neřídily platnými ustanoveními , o advokacii ( dále "zákon o advokacii").

Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl vyškrtnut se seznamu advokátů podle za doby účinnosti zákona o advokacii před jeho novelizací, uskutečněnou , a to z důvodů, že na jeho majetek byl prohlášen konkurz. Proti výše uvedenému zamítavému rozhodnutí ČAK stěžovatel uplatnil žalobu, ve které namítal, že v novelizovaném znění zákona o advokacii je nyní vyškrtnutí se seznamu advokátů obsaženo v ustanovení zákona o advokacii. Stěžovatel z toho dovozoval, že splňuje podmínky pro zápis do seznamu advokátů, neboť podmínku uplynutí doby 5 let od vyškrtnutí je nutno vztahovat pouze k účinnosti před novelizací.

Krajský soud jeho návrhu nevyhověl s tím, že obě právní normy zákona o advokacii v části, týkající se vyškrtnutí advokáta, vůči kterému byl prohlášen konkurz, ze seznamu advokátů, ve znění před novelizací i po novelizaci, jsou svým obsahem shodné, jediný rozdíl spočívá v tom, že důvod pro vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů z důvodů konkurzu je podřazen jinak číselně označené právní normě. Z uvedeného je proto nutno dovodit, že doba 5 let se vztahuje na veškerá vyškrtnutí advokáta, nikoliv pouze ta, která se uskutečnila po novelizaci zákona. Aplikací ust. § 5 odst. 1 písm. f ) zákona o advokacii proto nedošlo ke zpětné účinnosti zákona ve vztahu ke konkurzům, prohlášeným vůči advokátům v době před přijetím novely zákona o advokacii. Uvedený závěr vyplývá dle názoru soudu i z logického výkladu ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o advokacii, dle kterého jedním z požadavků je, aby žadatel nebyl vyškrtnut ze seznamu advokátů podle § 7 b odst. 1 písm. e) nebo f), nebo aby uplynula od vyškrtnutí doba 5 let. Pokud by nebylo možno vzít v úvahu vyškrtnutí advokáta pro prohlášený konkurz z doby před novelou, v situaci, kdy konkurz jako v tomto případě ukončen není, postrádalo by vyškrtnutí na významu, přestože podmínky omezující řádný výkon advokacie trvají.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , a dospěl k závěru, že není důvodná.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéd .

O takovou situaci se však v daném řízení nejedná, neboť soud napadené rozhodnutí přezkoumal dle ust. l a násl. , přičemž ve věci postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními V odůvodnění svého rozhodnutí pak v souladu s ust. uvedl, které skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Jeho závěr, dle kterého bylo pro věc rozhodné, že stěžovatel byl vyškrtnut ze seznamu advokátů, protože proti němu byl vyhlášen konkurz, a nesplňuje tak podmínku předpokládanou ust. ) zákona o advokacii, pak odpovídá platné právní úpravě a soudem provedenou aplikaci příslušných ustanovení tohoto zákona na daný případ nelze považovat za protiústavní.

Pokud jde o poukaz stěžovatele na porušení shora uvedených článkůd, Ústavní soud připomíná, že jak opakovaně judikoval ( např.

,

), v případě ustanovení článkůd, která neobsahují žádná samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti na základě zákona při zachování základních práv a svobod, se těchto ustanovení lze domáhat pouze v návaznosti na další ustanoveníd, y ČR nebo mezinárodních smluv ve smyslu y ČR, která již obsahují konkrétní základní práva nebo svobody a k jejichž porušení dle stěžovatele došlo. Návrh stěžovatele však žádné takové tvrzení neobsahuje.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soud rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéd, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 29. ledna 2001

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu