Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 340/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci navrhovatele JUDr. F.Š., zastoupeného advokátem JUDr. V.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, čj. -72, ze dne 2. 10. 1997, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. -92, ze dne 20. 4. 1998, takto:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se domáhal svým návrhem zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl zamítnut jeho návrh, aby žalovaný byl povinen zajistit vyklizení bytu umístěného v přízemí domu v P., a nebude-li tak moci učinit, aby byl povinen umožnit žalobci - nyní stěžovateli - užívání jiného přiměřeného bytu.

Důvodem zamítnutí žaloby byla skutečnost, že nájemní smlouva uzavřená mezi žalobcem (stěžovatelem) a žalovaným byla dissimulovaným právním úkonem, neboť úmyslem účastníků této nájemní smlouvy bylo uzavřít smlouvu o nájmu nebytových prostor. Smlouva o nájmu bytu je tak neplatná pro nedostatek vážnosti vůle a smlouva o nájmu nebytového prostoru je neplatná pro rozpor s , , o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo Nejvyšším soudem usnesením, čj. -108, ze dne 29. 7. 1999 odmítnuto jako nepřípustné. Navrhovatel se závěry soudu nesouhlasí, má za to, že v případě nájemní smlouvy na předmětný byt nešlo o dissimulovaný právní úkon, tvrdí, že byt užíval k bydlení a rovněž jej používal jako kancelář, přitom žádný zákon nezakazuje vykonávat advokátní činnost v bytě. Nebylo proto třeba takové smlouvy, která by vyžadovala předchozí souhlas stavebního úřadu. Navrhovatel je přesvědčen, že soudy nesprávně posoudily platnost ujednání mezi původním vlastníkem domu a stěžovatelem a tím, že prohlásily za neplatný právní úkon, který není žádným zákonem zakázán, porušily d (dále jen "").

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. , a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy.

Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů (y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními , Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem.

Ústavní soud rovněž vícekrát konstatoval, že ustanovení y, jehož se stěžovatel dovolává, zakotvuje princip primátu občana nad státem, jakožto obecné ustanovení, a to v tom smyslu, že stejně jako např. y neobsahuje žádné samostatné jednotlivé základní právo nebo svobodu, což znamená, že těchto ustanovení se lze dovolávat pouze v návaznosti na další ustanoveníy,y nebo mezinárodní smlouvy podle y, která obsahují již konkrétní základní práva nebo svobody, k jejichž porušení dle tvrzení stěžovatele došlo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 1995,

sp. zn.

, vyhlášený pod č. 92/1995 Sb.). Návrh stěžovatele však žádné takové tvrzení neobsahuje. Stěžovatel pouze polemizuje s právním závěrem obecných soudů, ke kterým po vyhodnocení důkazů dospěly, avšak žádné porušení práv chráněných hlavou pátouy, jak je výše uvedeno, nenamítá.

Ústavní soud přesto ústavní stížnost přezkoumal i z tohoto hlediska a shledal, že obecné soudy postupovaly při rozhodování o sporné věci v souladu s příslušnými ustanoveními a při svém rozhodování neporušily meze ústavnosti. Okolnost, že stěžovatel se závěry soudu nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

Všechny tyto skutečnosti se její Ústavnímu soudu natolik evidentní, že nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Vojtěch Cepl

V Brně dne 29. 3. 2000 předseda senátu