Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 420/2000

Ústavní soud rozhodl dne 21. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Společnosti pro trvale udržitelný život, zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2000, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností, podanou dne 13. července 2000, se navrhovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu ze dne 12. dubna 2000, sp. zn. . Uvedla, že se označeným rozhodnutím cítí dotčena na právech, zakotvených v d, když soud žalobě, v níž namítala nezákonnost správního rozhodnutí, nevyhověl a to s ohledem na hodnocení jejího postavení ve správním soudnictví.

Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 12. září 2000 poukázala na obsah odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se soud podrobně zabýval problematikou spojenou s postavením účastníka správního řízení, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. února 1996,

sp. zn.

, ve kterém je mj. uvedeno, že by bylo v rozporu s principy právního státu, pokud by se soudy musely zabývat meritorně každým tvrzeným porušením práva, ať by je navrhl kdokoli.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. a rozsudku tohoto soudu ze dne 12. dubna 2000 zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. V odůvodnění rozhodnutí soud zhodnotil postavení stěžovatelky v předmětném řízení v souvislosti s jednotlivými námitkami uplatněnými v žalobě a poněvadž odůvodnění rozsudku je obsáhlé a vyčerpávající, lze na ně v celém rozsahu odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2000