Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 482/2000

Ústavní soud

rozhodl dne 30. listopadu 2000 v senátě, ve věci

ústavní stížnosti ing. K. Š., proti usnesení Krajského soudu

v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 6. 2000, čj. 2 To

555/2000-114, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočka

v Olomouci, jako účastníka řízení, za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, zedne 26. 6. 2000, čj. -114, se zrušuje.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, stěžovatel

uvádí, že jím byla porušena jeho základní ústavní práva zakotvená

v , a y

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel vytýká

soudům obou stupňů zejména to, že se vůbec nevypořádaly se

stěžejní otázkou naplnění zákonných znaků skutkové podstaty

trestného činu, totiž, zda M. Š. nebo P. S. byli vůbec oprávněni

předmětný dům užívat a v jakém rozsahu. Otázky spoluvlastnictví

upravuje totiž v ustanovení a násl.,

přičemž tato ustanovení jsou ve vztahu k obecným ustanovením §

123 a § 124 speciální povahy. Z uvedených důvodů domáhá se proto

zrušení napadeného usnesení.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve svém vyjádření

ze dne 29. 9. 2000 uvedl, že vlastnické právo nabyvatele vzniklo

zákonným způsobem vkladu tohoto práva do příslušného katastru

nemovitostí. Účinky tohoto vkladu nastaly dne 18. 3. 1998 a od

tohoto data je také posuzována trestná činnost stěžovatele v bodě

2 rozhodnutí soudu prvého stupně. Jinak poukazuje na odůvodnění

rozhodnutí soudů obou stupňů.

Vedlejší účastník Krajské státní zastupitelství v Ostravě,

pobočka v Olomouci, se přípisem ze dne 12. 9. 2000 postavení

vedlejšího účastníka vzdalo.

Z obsahu spisu 4 Okresního soudu v Šumperku

Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 5. 4.

2000, čj. 4 -91, byl stěžovatel uznán vinným trestným

činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému

prostoru podle ustanovení § 249a odst. 2 trestního zákona, a to

proto, že od roku 1990 do 18. 3. 1998 znemožňoval přístup do domu

v Šumperku na ulici generála Svobody 70 spolumajitelce M. Š., ve

výroku rozsudku blíže popsaným způsobem, a od 18. 3. 1998 do 18.

11. 1999 novému spolumajiteli P. S., a to rovněž ve výroku

rozsudku blíže uvedeným způsobem, a odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu uloženého

trestu na zkušební dobu 18 měsíců. O odvolání stěžovatele proti

uvedenému rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka

v Olomouci, napadeným usnesením tak, že odvolání stěžovatele

zamítl. V důvodech svých rozhodnutí uvedly obecné soudy, že na

danou situaci třeba aplikovat příslušná ustanovení občanského

zákoníku o právech vlastníka uvedených v ustanoveních § 123, §

124, neboť svým jednáním stěžovatel fakticky znemožňoval dalšímu

spoluvlastníku vykonávat jakákoli práva. Ustanovení § 139 odst.

2, 3 na daný případ vůbec nedopadá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 trestního zákona trestným činem

je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto

zákoně. K těmto znakům uvedeným v ustanovení § 249a odst. 2

trestního zákona (neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo

k nebytovému prostoru) náleží neoprávněné bránění oprávněné osobě

v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru. Jakkoli lze stěží

pochybovat o tom, že takovou oprávněnou osobou je především

vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru, nicméně pouze za

podmínky, že je zároveň uživatelem. Tento základní moment obecné

soudy pominuly, kladouce dominantní důraz na ustanovení § 123, §

124 , ačkoli v projednávané věci jde o vztah

specifický, v němž v konkrétním případě je určující tzv. majoritní

princip. Jak patrno ze spisu, uplatňuje stěžovatel tento majoritní

princip důsledně již od roku 1989, kdy se stal většinovým

spoluvlastníkem, a to k ideálním 3/4 předmětných nemovitostí, jež

začal také sám užívat. Jakkoli tedy i v minulosti spoluvlastník se

domáhal jejich užívání, nemohlo toto úsilí samo o sobě být právně

relevantní, nešlo-li ani o případ předvídaný ustanovením § 139

odst. 3 . Jinými slovy, v projednávané věci jde

o vztah ryze občansko právní povahy řešitelný jen v souladu

s příslušnými ustanoveními o spoluvlastnictví.

Byl-li tedy stěžovatel odsouzen za jednání, jež postrádá znaky

uvedené v trestním zákoně, a nenaplňuje tudíž skutkovou podstatu

trestného činu, došlo rozhodnutím obecných soudů k porušení

stěžovatelových ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl.

8 odst. 2 a y.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení shora uvedených článků podle ustanovení § 82 odst. 2

písm. a) , o Ústavním soudu, vyhověl

a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm.a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. listopadu 2000