Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 395/2000

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části Praha 6, zastoupené JUDr. F. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne

27. března 2000, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem [ , odst. 2 a 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2000

( -17), jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 1999 ( -11), kterým byla stěžovatelka ustanovena opatrovníkem v občanskoprávním řízení a tvrdila, že napadeným usnesením byla porušena ustanovení y a ustanovení d; porušení označených článků d a y spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy ji nutí vykonávat funkci opatrovníka, ačkoli s touto funkcí nesouhlasí a nechce ji vykonávat, takže obecné soudy ji nutí činit něco, co zákon neukládá.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Senát v ústním jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [ , zákona].

Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, jichž se stěžovatelka dovolává, nedošlo. Oba obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením zákona ( a ) a pokud tento zákon interpretovaly ústavně souladným způsobem, nelze v takovém postupu obecných soudů spatřovat protiústavní zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. V souladu s citovaným ustanovením je stěžovatelka povinna vykonávat veřejnou správu v rozsahu stanoveném právními předpisy, a pokud zákon ( ) umožňuje soudu, jako orgánu veřejné moci, určit (uložit) stěžovatelce povinnost vykonávat práva a povinnosti, které vyplývají z jejího postavení účastníka v řízení před obecnými soudy, pak takovýto postup soudu nelze považovat za postup, jímž by bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť využití zákonných oprávnění obecným soudem nemůže zakládat protiústavnost jeho rozhodnutí. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, popřípadě jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc k hodnocení dokazování těmito soudy provedeném

(k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995), totiž že Ústavnímu soudu jako orgánu ochranu ústavnosti ( úst. ) nepřísluší přezkoumávat zákonnost či věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995).

Pro takto rozvedené důvody bylo rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. listopadu 2000