Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 559/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti města K., právně zastoupeného JUDr. I. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, čj. -32, ze dne 10. 7. 2000,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na d a y ČR, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2000. Citovaným usnesením okresního soudu bylo dle ust. zastaveno řízení v podstatě s odůvodněním, že stěžovatel ve sporném řízení, v němž se účastenství zakládá podle , označil za účastníka řízení někoho, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, a tudíž nemůže v občanském soudním řízení vstupovat do procesních vztahů. Odpůrkyně byla totiž v žalobě označena chybným příjmením G. namísto správného M. Uvedené pochybení považovaly soudy za neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

Stěžovatel názor obecných soudů nesdílí, je přesvědčen, že se jedná o odstranitelný nedostatek podmínek řízení, když ostatní údaje o odpůrkyni byly uvedeny správně (křestní jméno, datum narození, bydliště). Stěžovatel uvedl, že již v řízení před obecnými soudy poukázal na právní větu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, čj. , ze dne 29. 9. 1993, řešící uvedenou problematiku a judikaturu Ústavního soudu, např.

,

, leč bezvýsledně, neboť odvolací soud uvedené argumenty pominul.

Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že uvedený soud vydal dne 13. 8. 1997 k návrhu stěžovatele platební rozkaz, sp. zn. , směřující proti označené odpůrkyni R. G., o zaplacení částky 2.053,- Kč s přísl. Toto rozhodnutí se pod uvedeným jménem nepodařilo soudu doručit. Dotazem na Městský úřad v K., odbor organizačních a vnitřních věcí, bylo soudem zjištěno, že tamní evidencí ani evidencí Policie ČR Teplice uvedená osoba neprochází. Na uvedené adrese je však pod stejným datem narození evidována osoba jiného příjmení, včetně příjmení rodného, a to R. M., rozená H. Vzhledem k tomu, že v době podání návrhu označená odpůrkyně nemohla být způsobilá být účastníkem řízení, neboť se jedná o non subjekt, soud řízení zastavil. Krajský soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil a v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že okolnost, že fyzická osoba byla v návrhu formálně perfektně označena, ale taková osoba neexistuje, je důvodem k zastavení řízení. Oprava jména účastníka řízení by byla možná jen tam, kde by jméno bylo zkomoleno, a ne v daném řízení, kde je uvedeno jiné příjmení. V takovém případě, kde je v návrhu uveden non subjekt, nejde o nepřesnost, kterou je možno odstranit opravou vady návrhu, ale je třeba řízení zastavit.

Ústavní soud nejdříve předesílá, že již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d. V uvedených intencích přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem a dospěl k závěru, že není důvodná.V postupu obecných soudů totiž nebylo shledáno nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv v projednávané věci. Z obsahu napadených rozhodnutí je pak zřejmé, že soudy ke svému závěru dospěly na základě objektivně zjištěných skutečností a své rozhodnutí v souladu s příslušnými ustanoveními řádně odůvodnily.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s právním závěrem soudu při hodnocení pochybení, kterého se stěžovatel dopustil při určení odpůrkyně. Trvá přitom na natolik extenzivním a benevolentním výkladu ust. , ve spojení s ust. , který by ve svých důsledcích vedl k povinnosti soudu zkoumat, ověřovat či pátrat po totožnosti účastníků řízení a umožňoval, aby byl v podstatě žalován kdokoliv s možností jeho výměny, avšak se zachováním všech práv, včetně lhůt s podáním návrhu spojených. Tento výklad by tak popřel účel a smysl řady dalších ustanovení

Posouzení podmínek řízení spadá do výlučné pravomoci obecných soudů a Ústavnímu soudu, s ohledem na svěřené mu pravomoci, nepřísluší jejich závěry přehodnocovat. Z ústavní stížnosti pak nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavní roviny a naznačovalo namítané porušení základních práv stěžovatele.

Ústavní soud dodává, že poukaz na judikaturu Ústavní soud považuje v dané věci za nepřípadný, neboť uvedenými nálezy byla řešena odlišná situace, kdy bylo posuzováno porušení práva účastníka řízení, spočívající v porušení poučovací povinnosti soudu dle ust. v restituční věci.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaných článků d, a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu