Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 19/2000

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Miloše Holečka o ústavní stížnosti M. E., zastoupené JUDr. J. O., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči z 15.11.1999 č.j. Zt 803/99-10 takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka podala ústavní stížnost, v níž navrhla zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Třebíči z 15.11.1999 č.j. Zt 803/99-10. Uvedla, že tímto pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci byla v řízení, jehož byla stranou, porušena její základní ústavní práva na právní ochranu a spravedlivý proces zaručená d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle nichž se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu s právem, aby jeho záležitost byla projednána spravedlivě a d, podle něhož má každý právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

K ústavní stížnosti se vyjádřily státní orgány, kterých se věc týká, Okresní státní zastupitelství v Třebíči a Policie České republiky, Okresní úřad vyšetřování v Třebíči. Oba navrhly zamítnutí ústavní stížnosti s odůvodněním, že v posuzované věci nedošlo k porušení trestněprávních předpisů.

Z ústavní stížnosti, opisů usnesení orgánů činných v trestním řízení a spisů vyžádaných od těchto orgánů Ústavní soud zjistil, že usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Třebíči z 29.10.1999 sp. zn. ČVS:OVV-378/99 byla podle § 159 odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření z trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona, ke kterému mělo dojít od 4.35 hod. dne 5.6.1999 do 8.40 hod. dne 8.6.1999 na území obce S. v okrese Třebíč, v jehož důsledku stěžovatelčin syn V. E., nar. 2.9.1982 utrpěl zranění, na jehož následky zemřel. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že po pitvě byla příčinou smrti shledána zástava srdce poté, co byl V. E. zasažen elektrickým proudem a cizí zavinění bylo vyloučeno. Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení stížnost, kterou státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči usnesením z 15.11.1999 č.j. -10 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto usnesení je uvedeno, že v postupu policistů v této věci nebylo zjištěno porušení platných právních předpisů. Vyšetřovatel věnoval případu dostatečnou pozornost a opatřil a provedl všechny potřebné důkazy, které přesvědčivě zhodnotil a dospěl na jejich základě k závěru, že nejde o podezření ze spáchání trestného činu.

Ústavní soud ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí (např. usnesení z 26.2.1997

sp. zn.

-Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, str. 343 až 345 a usnesení z 8.4.1999

sp. zn.

-Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 14, str. 291 až 293) dospěl v posuzované věci k těmto závěrům:

Z a 40d lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle něhož vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahů mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kým. Úprava těchto otázek trestním řádem tyto zásady neporušuje. Z tohoto hlediska žádné stěžovatelčino základní ústavní právo nebylo porušeno. V posuzované věci ve skutečnosti, že okresní státní zastupitelství zamítlo stěžovatelčinu stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci podezření z trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených veřejných práv stěžovatelky, jejichž ochrana je v kompetenci Ústavního soudu. Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byl někdo trestně stíhán, nezaručuje.

Skutečnost, že rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení nebyla porušena stěžovatelčina základní práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Proti usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19.září 2000

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu