Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
37484.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 346/2000
.
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti obchodní společnosti M., a.s., zastoupené JUDr. V. Ch., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2000, čj.7 A 122/99 - 36,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 6. 2000, se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2000, čj. 7 A 122/99 - 36, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (územního odboru pro středočeskou oblast a hl. město Prahu) ze dne 8. 7. 1999, čj. 800/1419/801 11/99 (vydané v řízení o povolení zrušení vodohospodářských děl), a rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (územního odboru pro středočeskou oblast a hl. město Prahu) ze dne 30. 6. 1999, čj. 800/788/801 11/99 (vydané v řízení o povolení stavby vodohospodářských děl), a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozsudkem Vrchní soud v Praze rozhodl v právní věci žalobců Ing. L.M., Ing. J. M., Bytového družstva vlastníků N. II, Sdružení J.-V., a Občanského sdružení C., proti Ministerstvu životního prostředí (územnímu odboru pro středočeskou oblast a hl. město Prahu) o jejich samostatně podaných žalobách proti shora označeným rozhodnutím, když podle ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř. spojil řízení o nich ke společnému řízení s odůvodněním, že spolu skutkově souvisejí a týkají se týchž účastníků.
V ústavní stížnosti, s uvedením podrobných důvodů, navrhovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze došlo k nepřijatelnému zásahu do jeho subjektivního práva stavět, a tím svobodně provozovat svoji podnikatelskou činnost.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a k ní připojených příloh, dospěl k závěru, aniž by se zabýval vlastním meritem věci, že v daném případě jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle § 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Podle stávající právní úpravy, obsažené v § 250 odst. 1 o.s.ř. , jsou účastníky řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalobce a žalovaný. Tato legální definice účastníků řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu de lege lata navrhovatele, byť byl účastníkem řízení před správním orgánem, nezahrnuje. Ústavní soud již v obdobných případech (konkrétně ve věci IV. ÚS 178/98 ,
) konstatoval, že jsou mu známy výhrady ke koncepci platné právní úpravy účastenství v řízení (publikované např. v komentáři k občanskému soudnímu řádu Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád , komentář 1998, 3. vydání) o žalobě proti rozhodnutím správních orgánů, nicméně tato skutečnost nemůže nic změnit na tom, že navrhovatel není podle platné právní úpravy aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti, když nebyl účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem, jehož zrušení je navrhováno.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavní soud se proto nezabýval a ani nemohl zabývat dalšími tvrzeními, obsaženými v podání navrhovatele, týkajícími se jeho připomínek k právním důsledkům vyvolaným zrušením citovaných rozhodnutí, které byly v odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze dokonce označeny jako nicotné (nulitní).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2000
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj