Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 140/2000

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, o ústavní stížnosti stěžovatelky České obce sokolské, zastoupené JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 30. 12. 1999, Zn 2321/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 7. 3. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která byla podána k poštovní přepravě dne 6. 3. 2000.

V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 30. 12. 1999, zn. 2321/99, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu OOP Nový Jičín ze dne 8. 10. 1999, č. j. ORNJ-2662/NJ-TČ-99, o odložení věci podle § 159 odst. 1 trestního řádu s odůvodněním, že byla zkrácena na svých právech rozhodnutím Katastrálního úřadu v Novém Jičíně ze dne 20. 9. 1995 a pracovnice tohoto katastrálního úřadu JUDr. D.P., která dotčené rozhodnutí vydala, nesporně vystupovala jako veřejný činitel a tímto jednáním se dopustila trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle trestního zákona a svým postupem zkrátila stěžovatelku na jejich právech jako orgán veřejné správy ve smyslu d (dále jen "").

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení.

Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně jako účastník řízení ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2000 uvedlo, že trvá na svém právním názoru, že pracovnice Katastrálního úřadu v Novém Jičíně se nedopustila trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu. Stěžovatelka na svých právech ve smyslu y zkrácena nebyla. Návrh ústavní stížnosti by mohl být směřován proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Novém Jičíně, č. j. 112 V11-1459/95, ze dne 29. 5. 1995. Stěžovatelka však nevyužila svého práva ve smyslu y a v zastoupení poškozené TJ SOKOL Frenštát pod Radhoštěm nepodala příslušnou určovací žalobu u věcně a místně příslušného soudu, jak byla poučena v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 1996, č. j. 17. Proto účastník řízení navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

Vedlejší účastník řízení JUDr. D. P. ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 25. 4. 2000 uvedla, že věcné právo vlastníka, vzniklé dnem vkladu do katastru nemovitostí, nemůže být zpochybněno jinak než určovací žalobou. Katastrální úřad přezkoumává oprávnění nakládat s předmětem kupní smlouvy dle ustanovení , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a katastrálnímu úřadu tedy nenáleží přezkoumávat předloženou smlouvu z hlediska posouzení její platnosti. Tímto by se mohl zabývat toliko příslušný obecný soud, a to k návrhu osob, které jsou ve svých právech dotčeny.Vedlejší účastnice má za to, že při výkonu své pravomoci svou nedbalostí nezmařila ani podstatně neztížila splnění důležitého úkolu stěžovatele. Rovněž ve svém rozhodování ve věci nejednala v úmyslu způsobit někomu škodu nebo získat majetkový prospěch a navrhla zamítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.

Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanovení § 158 a násl. Dojde-li státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, věc usnesením odloží, jestliže není na místě vyřídit věc jinak (§159 odst. 1 trestního řádu). V dané věci postupovaly orgány činné v trestním řízení podle zákonných ustanovení trestního řádu, stěžovatelka měla možnost podat proti jejich rozhodnutí stížnost, jež byla rovněž vyřízena v souladu se zákonem.

Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí státního zastupitelství, když není součástí jeho soustavy stejně jako soustavy obecných soudů. Do rozhodování učiněného v rámci těchto státních orgánů může (je oprávněn) zasáhnout pouze jenom tehdy, jde-li o takto porušené základní právo či svobodu vymezené ústavně právními předpisy nebo mezinárodními smlouvami z hlediska y ČR. Z okolností případu nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení v neprospěch stěžovatelky porušily některá ustanoveníy neboy ČR.

Pokud stěžovatelka namítá porušení y, Ústavní soud konstatuje, že tento článeky stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Toto uvedené právo nebylo postupem okresního státního zastupitelství porušeno. Stěžovatelce bylo umožněno, aby se obrátila se svou věcí na nezávislý soud, který by o ní jednal a vydal příslušné rozhodnutí. Stěžovatelka však svého práva nevyužila a nepodala příslušnou určovací žalobu u věcně a místně příslušného soudu, jak byla poučena v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 1996, č. j. -17.

Ve skutečnosti, že okresní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení citovaných ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje (usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 14, ročník 1999 - II. díl, str. 291 - 293).

Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Napadené rozhodnutí okresního státního zastupitelství bylo vydáno v rámci příslušných ustanovení trestního řádu, bylo odpovídajícím způsobem odůvodněno a na toto odůvodnění Ústavní soud odkazuje.

Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout pro jeho zjevnou neopodstatněnost.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 5. 2000

Vojtěch Cepl

předseda II. senátu Ústavního soudu