Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 84/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti N. V. D., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 12. 1999, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 26. 8. 1999, sp. zn. , rozhodl, že stěžovatele bere do vazby z důvodu podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b) a c) trestního řádu a že vazba se započítává ode dne 24. 8. 1999 v 1.20 hod..

V odůvodnění usnesení okresní soud zejména uvedl, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle ustanovení § 185 odst. 1 trestního zákona a z pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 a § 222 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit ve spolupachatelství s H. D. N. a D. T. G. Existenci tzv. útěkového vazebního důvodu shledal okresní soud v tom, že stěžovatel je státním občanem Vietnamu a na území ČR je hlášen k pobytu do 31. 12. 2000. Zároveň se vyšetřování této věci nacházelo na samém počátku a nebyly dosud provedeny všechny v úvahu připadající důkazy, zejména svědecké výpovědi, takže byl dán i koluzní důvod vazby, neboť lze předpokládat, že obviněný bude působit na svědky. Předstižný vazební důvod spatřoval okresní soud v tom, že jednání obviněných směřovalo proti poškozenému za účelem získání dlužných peněz, bylo spácháno za pomoci nelegálně držené střelné zbraně a stěžovatel by prý proto mohl dokonat trestný čin, o který se pokusil.

Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením citované usnesení Okresního soudu v Chomutově zrušil a rozhodl tak, že se stěžovatel bere do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu a že se vazba započítává ode dne 24. 8. 1999 v 1.15 hod. Zároveň krajský soud nepřijal záruku a peněžitou záruku za stěžovatele, kterou nabídl jeho bratr N. V. D.

Krajský soud konstatoval, že trestní stíhání stěžovatele je podle dosud zjištěných skutečností důvodné a jeho stížnosti přisvědčil jen v tom, že zrušil vazební důvody podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu, protože neshledal jejich existenci. Zároveň však uvedl, že vazební důvod podle ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu (tzv. útěková vazba) dán je, neboť pobyt stěžovatele - z důvodu podnikání - na území ČR je omezen do 2. 5. 2000; v České republice s ním sice pobývá jeho bratr, nicméně rodina včetně dalších tří sourozenců žije ve Vietnamu. Stěžovatel má ve Vietnamu trvalý pobyt, má tam zázemí a skutečnost, že několik let pobývá v České republice "obavu z uprchnutí a návratu do domovského státu nikterak nezmenšuje".

V záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní zejména namítá, že (1.) jej krajský soud v napadeném usnesení nesprávně poučil o tom, že proti tomuto usnesení není přípustná stížnost, když prý proti každému usnesení o vzetí do vazby stížnost přípustná je. Stěžovatel dále namítá, že (2.) jej krajský soud vzal do vazby svým usnesením ze dne 23. 12. 1999 již ode dne 24. 8. 1999. Z toho stěžovatel dovozuje, že byl vzat do vazby až čtyři měsíce poté, co byla omezena jeho osobní svoboda. Zároveň se stěžovatel domnívá, že (3.) tzv. útěkový vazební důvod v jeho případě nebyl dán. Stěžovatel konečně tvrdí, že (4.) napadené usnesení nebylo přeloženo do vietnamštiny, takže mu nemohl plně porozumět. Proto stěžovatel navrhuje, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pro jeho rozpor s y ČR a s d (dále jen " ") zrušeno.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů. Nepřísluší mu proto zpravidla ani přehodnocovat dokazování, před nimi prováděné, a tím zasahovat do zásady volného hodnocení důkazů obecnými soudy, pokud jím nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

V této souvislosti Ústavní soud již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. např. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257).

V souzené věci se však zjevně o tento případ nejedná.

Podstatou ústavní stížnosti je v prvé řadě tvrzení, že krajský soud stěžovatele chybně poučil o tom, že proti jeho usnesení není stížnost přípustná, přestože proti usnesení o vzetí do vazby stížnost přípustná je. K této námitce Ústavní soud uvádí, že se stěžovatel dopouští omylu, neboť do vazby byl vzat již citovaným usnesením Okresního soudu v Chomutově, proti němuž podal stížnost, o níž teprve rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem. Krajský soud tedy napadeným usnesením rozhodoval až jako soud odvolací a je proto zřejmé, že jeho usnesení již dále opravným prostředkem napadnutelné nebylo.

Stěžovatel se mýlí i v tom, pokud se domnívá, že byl vzat do vazby až čtyři měsíce poté, co byla omezena jeho osobní svoboda. Jak totiž vyplývá z obsahu spisu, byl sice vzat do vazby již ke dni 24. 8. 1999, právním titulem pro tento akt však nebylo napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, nýbrž již citované usnesení Okresního soudu v Chomutově. Proti tomuto usnesení sice stěžovatel podal stížnost, nicméně tato stížnost v daném případě neměla odkladné účinky. Nelze tedy tvrdit, že stěžovatel byl vzat do vazby až čtyři měsíce poté, co byla omezena jeho osobní svoboda, neboť k tomu došlo řádným rozhodnutím okresního soudu o vzetí do vazby a krajský soud toto rozhodnutí z podnětu stěžovatele napadeným usnesením přezkoumal, zrušil a nahradil usnesením vlastním.

Jestliže stěžovatel - bez bližšího odůvodnění - dále tvrdí, že v daném případě tzv. útěkový vazební důvod nebyl dán, poukazuje Ústavní soud na svoje (výše uvedené) ústavně právní vymezení. Touto námitkou totiž stěžovatel v podstatě napadá toliko hodnocení skutkových okolností v souzené věci, které provedl krajský soud. Ústavní soud přitom - po seznámení se s příslušným spisovým materiálem - neshledal v rozhodnutí krajského soudu extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými; jestliže uvedený soud - na základě charakteru spáchané trestné činnosti, za kterou je stěžovatel trestně stíhán a s přihlédnutím k tomu, že se jedná o cizince, který v České republice skutečně nemá zázemí, pobývá zde pouze z důvodu podnikatelských aktivit a jeho rodina se zdržuje ve Vietnamu - dospěl k závěru, že útěkový vazební důvod byl dán, neshledal Ústavní soud příčinu, aby tento právní závěr z ústavně právního hlediska zpochybňoval.

Stěžovatel konečně namítá, že napadené usnesení nebylo přeloženo do vietnamštiny a proto mu nemohl plně porozumět. K tomu Ústavní soud konstatuje, že při výslechu stěžovatele před Okresním soudem v Chomutově, který proběhl před jeho vzetím do vazby, byl přítomen jeho právní zástupce a tlumočník, takže s průběhem jednání, v rámci něhož byl vzat do vazby, stěžovatel náležitě seznámen byl. V řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem byl stěžovatel zastoupen advokátem JUDr. G. (poznámka: jedná se o stejného advokáta, který stěžovatele zastupuje v řízení před Ústavním soudem), kterému bylo napadené usnesení řádně doručeno, takže i v tomto směru je námitka stěžovatele, že s napadeným usnesením nebyl řádně seznámen, zjevně neopodstatněná. O tom ostatně svědčí i obsah ústavní stížnosti, již stěžovatel prostřednictvím svého advokáta proti tomuto usnesení podal.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. 5. 2000

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda senátu Ústavního soudu