Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 111/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 18. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. R., r. č. zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti rozhodnutí Bezpečnostní informační služby České republiky se sídlem v Praze 5, PO BOX l ze dne 20. prosince 1999, č. j. 81-16/1999-BIS-1, ve spojení s rozhodnutím ze dne 18. listopadu 1999, č. j. 66-19-1999-BIS-1, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 18. listopadu 1999, č. j. 66-19/1999-BIS-1, a ze dne 20. prosince 1999, č. j.

81-16/1999-BIS-1, kterým mu byla v souvislosti s ukončením služebního poměru přiznána částka 51.482,- Kč. Vzhledem k tomu, že proti označeným rozhodnutím nebylo možno uplatnit jiný procesní prostředek, podal ústavní stížnost s tím, že podle jeho přesvědčení došlo k porušení y, , a d, jakož i písm. b) a Úmluvy č. 111 Mezinárodní organizace práce o diskriminaci a dále Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Současně navrhl, aby Ústavní soud zrušil část ustanovení odst. l , o Bezpečnostní informační službě.

Bezpečnostní informační služba ČR ve svém vyjádření ze dne 4. května 2000 navrhla zamítnutí návrhu. Poukázala na znění odst. l , odrážející vůli zákonodárce, a na zjištěné skutečnosti, rozhodné pro určení výše částky poskytnuté stěžovateli v souvislosti s ukončením služebního poměru.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolával, shledán nebyl. Stěžovateli byl v souvislosti se skončením služebního poměru u Bezpečnostní informační služby přiznán nárok na finanční úhradu ve výši, odpovídající zjištěným skutečnostem a zásadám, vyplývajícím z

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o návrh na zrušení části odst. l , pro odmítnutí ústavní stížnosti proti rozhodnutím, v nichž byl aplikován, stěžovatel se nestal osobou k takovému návrhu oprávněnou [ , ve znění pozdějších předpisů]. Přesto je třeba konstatovat, že ve stanovení určitých podmínek pro přiznání finančních nároků v souvislosti s ukončením služebního poměru nelze spatřovat porušení rovnosti či diskriminaci osob, na něž se vztahuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2000