Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 559/99

Ústavní soud

rozhodl v senátu o návrhu 1) Zastupitelstva

města Ú. a 2) Zastupitelstva městského obvodu Ú. - N.,

zastoupených JUDr. P. T., na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky ze dne 13. října 1999 č. 457 (17.

schůze), t a k t o :

V usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 13. října 1999 č. 457se zrušuje část II., kterou bylo zrušeno usnesení Zastupitelstvaměstského obvodu Ú. - N. č. Z/69/98 ze dne 15. 9. 1998. V ostatním se návrh zamítá.

Odůvodnění

Dne 9.12.1999 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost 1)

Zastupitelstva města Ú., 2) Zastupitelstva městského obvodu

Ú. - N. proti usnesení Poslanecké sněmovny PČR č. 457 ze dne 13.

října 1999 s návrhem na zrušení ustanovení § 62 a 62a zákona č.

o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších

předpisů (dále jen "zákon o obcích").

Stěžovatelé ve svém podání vylíčili stručně skutkovou

podstatu své stížnosti a rozebrali právní důvody, jimiž svou

stížnost podpírají.

Zejména zdůrazňují, že usnesením Poslanecké sněmovny bylo

porušeno právo na samosprávu, zaručené územním samosprávným celkům

v y (dále jen ""), které je

rovněž vyjádřeno a vymezeno v § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a 2

zákona o obcích. Dovozují, že rozhodnutí o realizaci stavebních

úprav v Matiční ulici zcela nepochybně patří do samostatné

působnosti obce a jakýkoli zásah do této samosprávné působnosti je

možný jen, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným

zákonem (y). Proto mají stěžovatelé za to, že

státní moc - v daném případě moc zákonodárná - postupovala

v rozporu s tímto ustanovením y a že zrušení usnesení

Zastupitelstva městského obvodu Ú. - N. Poslaneckou sněmovnou bylo

neústavním zásahem do činnosti územního samosprávného celku.

Své názory a argumenty pak stěžovatelé podporují citací

argumentů právních teoretiků.

Protože spolu s ústavní stížností byl podán i návrh na

zrušení ustanovení § 62 a 62a zákona o obcích, II. senát Ústavního

soudu usnesením ze dne 11. ledna 2000

sp. zn.

řízení

o ústavní stížnosti přerušil podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona

č. , o Ústavním soudu, a návrh na zrušení a §

62a zákona o obcích, postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí

podle písm. a)y. Věc byla zapsána pod sp. zn.

. Nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2000

bylo v této části návrhu rozhodnuto tak, že části ustanovení § 62

a § 62a zákona o obcích, pokud stanovily kompetenci České národní

rady k nápravě nesprávných opatření, se ruší.

Po odpadnutí překážky ( , ve vztahu

k in fine ) může senát

pokračovat v řízení.

Ve vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

ze dne 11. 2. 2000 k návrhu na zrušení napadeného usnesení je

uvedeno, že stěžovatelé podání stížnosti proti usnesení Poslanecké

sněmovny odůvodňují tvrzením, že přijatým usnesením bylo porušeno

zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu a dále,

že došlo k nezákonnému zásahu státu do činnosti územních

samosprávných celků ( y). Ve své argumentaci

pak dále vytýkají přijatému usnesení, že nebylo odůvodněno

a zveřejněno ve Sbírce zákonů, že nebylo obci doručeno, že

zástupce obce neměl možnost se k věci před Poslaneckou sněmovnou

vyjádřit a že veškeré stavební úpravy provedené podle zmíněného

usnesení již byly před jeho zrušením provedeny na základě

stavebních předpisů.

Usnesení Poslanecké sněmovny č. 457, jehož zrušení se

navrhovatelé domáhají, sestává z pěti částí a celkem devíti

výroků. Jedná se o usnesení, které Poslanecká sněmovna přijala dne

13. října 1999 při svém řádném jednání v rámci své 17. schůze.

Zásady jednání Poslanecké sněmovny se řídí ,

o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Pokud se jedná o posouzení věci, která je předmětem

stížnosti, tedy zrušení rozhodnutí Poslanecké sněmovny ve věci

nápravy nesprávného opatření, tato se přímo týká výroku v bodě II.

napadeného usnesení, kterým Poslanecká sněmovna cit.:" ruší

usnesení Zastupitelstva městské části Ú. - N. č. Z/69/98 ze dne

15. 9. 1998". Je třeba zde poukázat na to, že navržený petit zní

na zrušení celého usnesení č. 457. Proto nelze v daném případě

otázku posouzení a rozhodnutí zúžit pouze na její jediný bod,

týkající se právě samotného tzv. rozhodnutí ve věci pozastaveného

usnesení, ale i na další Poslaneckou sněmovnou schválené výroky

dotyčného usnesení tak, jak je to navrhováno v ústavní stížnosti.

S poukazem na shora uvedené se ponechává na dalším postupu řízení,

zda navrhovatelé budou skutečně trvat na zrušení usnesení

Poslanecké sněmovny v celém jeho rozsahu, nebo zda budou směřovat

své úsilí ve shodě s obsahem stížnosti ke zrušení pouze té části

usnesení, která se týká tzv. rozhodnutí ve věci podle merita věci

samotné.

V každém případě je nutno říci, že každé rozhodnutí

Poslanecké sněmovny je vždy vyjádřením názoru určité většiny

jejich členů hlasováním a že taková rozhodnutí nelze opatřit

jednoznačným zdůvodněním. Výsledek hlasování je vždy určitou

množinou hlasů poslanců - jejich vyjádření souhlasu či nesouhlasu

- když pohnutky mohou být u každého poslance zcela jiné. Navíc je

třeba zdůraznit, že ve shodě s y poslanec není při

výkonu mandátu vázán žádnými příkazy (na rozdíl od soudce, který

je podle y vázán zákonem).

Jde-li o námitku navrhovatelů ohledně nezveřejnění

schváleného usnesení ve Sbírce zákonů, takový postup podle našeho

mínění nemá oporu v právní úpravě; pokud se jedná o další námitky

ohledně postupu ve věci, je třeba říci, že procesní postup není

nijak upraven (na rozdíl od běžných procesních předpisů například

v řízení soudním apod.), a ani z dikce stávající úpravy přímo

nevyplývá, že by se mělo jednat o jakousi analogii řízení. Zákon

pouze bez dalšího hovoří o tom, že věc bude předložena do 30 dnů

od pozastavení Poslanecké sněmovně k rozhodnutí.

V závěru svého vyjádření Poslanecká sněmovna vyslovila

stanovisko, že zákonodárný sbor jednal při projednávání uvedené

věci v přesvědčení, že přijaté usnesení není v přímém rozporu

su a že právní úprava je v souladu s tehdejšíu,

ústavním pořádkem a právním řádem. Ponechala na Ústavním soudu,

aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost napadeného

usnesení Poslanecké sněmovny a dotyčných ustanovení zákona a vydal

příslušné rozhodnutí.

Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne

26. ledna 2000 se vyjadřoval pouze k návrhu na zrušení § 62 a §

62a zákona o obcích.

Protože otázka pasivní legitimace navrhovatelů, jakož

i přípustnost ústavní stížnosti byla řešena v nálezu

ze dne 5. 4. 2000, přistoupil senát k projednání návrhu na zrušení

usnesení Poslanecké sněmovny č. 457 ze 17. schůze dne 13. října

1999.

Celé usnesení Poslanecké sněmovny zní :

Poslanecká sněmovna

I.konstatuje, že

1.Zastupitelstvo městské části Ú. - N. s úmyslem odstranit

problémy v občanském soužití rozhodlo ve své samostatné působnosti

svým usnesením č. Z/69/98 ze dne 15. 9. 1998 o záměru vystavět

dětské hřiště, chodníky a oplocení v Matiční ulici,

2.o vlastní stavbě oplocení se rozhoduje ve správním řízení

a o tom není Poslanecká sněmovna oprávněna se usnášet,

3.stavba oplocení již není otázkou práva. Stala se

nepravdivým symbolem o stavu české společnosti, zejména pokud jde

o ochranu práv menšin. Oplocení v Matiční ulici je těmi, jejichž

byty mělo oddělit od nejbližší komunikace, chápáno jako snižování

jejich lidské důstojnosti, a proto se tato stavba stala ve

veřejném mínění doma i v zahraničí zkresleným symbolem rasové

diskriminace;

II.ruší usnesení Zastupitelstva městské části Ú. - N. č. Z/69/98

ze dne 15. 9. 1998;

III.je si vědoma existence etnických a sociálních konfliktů,

jejichž vyřešení vyžaduje vyvážený přístup a je připravena se na

něm aktivně podílet;

IV.vyzývá

1.Zastupitelstvo městské části Ú. - N., aby pokračovalo

v jednání se zástupci vlády s úmyslem vyřešit stávající konflikt,

2.vládu, aby se situací v Matiční ulici vážně zabývala

a vynaložila veškeré možné úsilí k nalezení řešení existujícího

konfliktu při nezbytném respektu k lidským a občanským právům

všech obyvatel dotčené lokality. Zároveň, aby vyvinula potřebnou

aktivitu k vytváření pravdivého obrazu České republiky

v zahraničí.

3.všechny zúčastněné strany k dodržování zákona;

V.důrazně žádá vládu, aby jmenovala svého nového zástupce

a okamžitě jeho prostřednictvím zahájila nové jednání se všemi

zúčastněnými stranami konfliktu.

Z výpisu usnesení z jednání Zastupitelstva městského obvodu

Ú. - N. ze dne 15. 9. 1998 je přesné znění usnesení č. Z/69/98

toto :

Výpis usnesení z jednání Zastupitelstva městského obvodu

Ú. - N., které se konalo dne 15. 9. 1998 od 15,00 hodin

v restauraci "Na Skalce", v prostorách obřadní síně

usnesení č. Z/69/98

Stavební úpravy v ulici Matiční - dětské hřiště a oplocení

Zastupitelstvo městského obvodu Ú. - N. projednalo předloženou

zprávu a souhlasí s realizací stavebních úprav v ulici Matiční ve

smyslu důvodové zprávy dle finančních možností v následujícím

pořadí jednotlivých stavebních úprav :

-dětské hřiště

-chodníky, oplocení (1,8 m)

-oplocení (1,5 m) a nové vchody

Ing. P. T.

starosta

Ústavní soud, jak je uvedeno v odůvodnění jeho nálezu Pl.ÚS

1/2000, byl nucen pro své rozhodnutí posoudit právní charakter

napadeného usnesení Poslanecké sněmovny. Dovodil, že jde

o zrušovací akt orgánu, t. j. Poslanecké sněmovny, který k němu

nemá žádnou pravomoc. Pro tento svůj akt nemá právní oporu

vě ani v jiném právním předpisu; příslušná ustanovení

resp. zákona o obcích byla derogována dnem účinnostiy,

t. j. 1. ledna 1993 na základě zásady lex posterior derogat

priori; zde dokonce je derogujícím zákonem.

Právní akt vydaný nepříslušným úřadem (orgánem) je v právní

teorii nazýván absolutně zmatečným právním aktem - jde o paakt,

který nikoho nezavazuje. V normativním světě se jeví jako

neexistující, a proto striktně vzato jej nelze ani rušit - je to

ne-norma.

Usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 13. října 1999 je též

výslednicí předcházejících normativně zcela pochybných aktů. Jde

o usnesení vlády České republiky č. 505/1999 z 26. 5. 1999 čl. IV,

dávající pokyn přednostovi Okresního úřadu v Ú. předložit tuto věc

v případě nezjednání nápravy Zastupitelstvem města Ú.

k rozhodnutí Poslanecké sněmovně a dále jde o předložení návrhu

přednostou Okresního úřadu v Ú. na zrušení usnesení Zastupitelstva

městského obvodu Ú.-N. k rozhodnutí Poslanecké sněmovny České

republiky, které jsou v rozporu su. Usnesení Poslanecké

sněmovny o zrušení dotčeného usnesení bylo publikováno a poté

široce komentováno a medializováno doma i za hranicemi.

Možnost vydat deklaratorní nález (rozhodnutí), že jde

o případ nulity, náš právní řád nezná.

Právní praxe i teorie však dospěly k závěru, že je velmi

obtížná interpretace těchto aktů a volili v jisté a rozumné míře

v zájmu efektivnosti dohledu nad zákonností možnost napadat

(v daném případě zákazem) i takové právně neexistentní normy

(Zemský zákon č. 7 ze dne 16. dubna 1864). Bližší zdůvodnění je

obsaženo v nálezu Ústavního soudu

.

Nejde totiž o akt týkající se jen tohoto případu. Svým

významem jej daleko přesahuje, neboť Poslanecká sněmovna stále

považuje a v minulosti i považovala - byť protiě - za

zákonné rušit opatření v samostatné působnosti obcí na návrh

přednostů okresních úřadů. V období od 1. ledna 1997 do dnešní

doby tak rozhodovala o 4 usneseních a jednom opatření podle již

zmiňovaných a derogovaných ustanovení § 62 a § 62a zákona

o obcích.

Celé usnesení Poslanecké sněmovny č. 457 je značně

nekonzistentní. Jeho části sub. I.,III., IV., V. mají pouze

deklarativní a politický význam bez zavazujícího účinku pro obec.

Nejsou autoritativním aktem, který by závazným způsobem upravoval

nebo zakládal právní poměry tak, že by takový projev byl schopen

právní moci.

Proto v této části musel být návrh ústavní stížnosti

zamítnut :

Ke zrušení části II., byť se jednalo o nulitní akt,

dochází v důsledku porušení ústavních kompetencí, a to zvláště čl.

8 a 15y. Jinak by to vytvářelo nežádoucí a neúnosný vliv na

právní povědomí společnosti, zejména na představy o kompetencích

Parlamentu. Přitom je naprosto nutné zcela odmítnout jakékoli

spojování této argumentace s hodnocením obsahu usnesení

Zastupitelstva městského obvodu Ú. - N. i jeho provádění. Nejde

vůbec o obsah onoho zrušeného usnesení, ten je při právním

posuzování usnesení Poslanecké sněmovny zcela irelevantní - jde

o to, že žádný orgán v tomto státě, byť jeden z nejvyšších, si

nesmí osvojovat pravomoc, která mu nepřísluší. Bylo by to porušení

zásad právního státu : nikdo nesmí zasáhnout do práv a svobod

jiného, ať jde o fyzickou či právnickou osobu nebo o samosprávu

jinak, než na ochranu zákona a jen způsobem, který stanoví zákon.

To je ratio legis všech těchto úvah o možnostech zrušit napadené

usnesení Poslanecké sněmovny.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.