Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 22/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem Náměstí Přemysla Otakara II. 6, 370 01 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 10. 1999, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 10. 1999, kterým byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti ve prospěch stěžovatele J. H. a zemřelého Z. H.

Ústavní stížnost stěžovatel odůvodnil tím, že postupem soudu bylo porušeno jeho právo zaručené d, podle něhož se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle jeho tvrzení došlo rovněž k porušení a y ČR.

V průběhu řízení před Ústavním soudem, konkrétně dne 30. 3. 2000, oznámil advokát stěžovatele, že jeho klient J. H. dne 19. 3. 2000 zemřel a že pozůstalá manželka a syn zemřelého nadále trvají na projednání ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 275 trestního řádu, upravujícího řízení o stížnosti pro porušení zákona, "byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného, nepřekáží jeho smrt provedení řízení na podkladě stížnosti pro porušení zákona; trestní stíhání nelze tu zastavit proto, že obviněný zemřel". Nicméně uvedené ustanovení nelze analogicky aplikovat v řízení před Ústavním soudem, neboť tomu brání ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), podle něhož "pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení a předpisy vydané k jeho provedení". Protože cit. neupravuje překážky postupu řízení, je v daném případě na místě analogicky použít příslušná ustanovení (dále jen ""). Podle , "ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo v něm může pokračovat". Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti o které v řízení jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení, kde smrtí účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, nebo kde účastník řízení nemá žádné právní nástupce.

V daném případě nejsou předmětem řízení žádná majetková práva stěžovatele, jež by jeho smrtí přešla na dědice ( ), nýbrž se jedná o trestní věc, a to trestní stíhání pro trestný čin vyzvědačství podle , 3 písm. b), c), d) trestního zákona, za jehož spáchání byl stěžovatel odsouzen v roce 1981 k trestu odnětí svobody v trvání 22 roků a v souvislosti s ním o namítané porušení y základních lidských práv a svobod. Proto nepřichází v úvahu procesní nástupnictví pozůstalé manželky a syna stěžovatele ve smyslu , na základě kterého by mohli vstoupit do řízení po zemřelém stěžovateli, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než řízení s odkazem na ustanovení ve spojení s a 2 zastavit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 18. dubna 2000

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda senátu