Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 286/99

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudů JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J. Ch., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 1999, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 14. 6. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 1999, sp. zn. , kterým byl stěžovatel pravomocně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž výrok soudu prvého stupně o způsobu výkonu trestu byl zrušen s tím, že stěžovatel byl odvolacím soudem pro výkon trestu zařazen namísto do věznice s ostrahou do věznice s dozorem. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") výkon trestu odnětí svobody odložil.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v d ("Listina"), podle něhož trestnost činu se posuzuje a trest ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Porušení spatřuje ve skutečnosti, že, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, Městský soud v Praze při úvahách o výměře trestu odnětí svobody vycházel z trestní sazby 1 - 5 let, což je sazba uvedená ve stávajícím ust. tr. zákona, ovšem v době, kdy byl čin spáchán, tj. v období od konce roku 1994 do jara roku 1996, činila sazba trestu odnětí svobody u stejného trestného činu 1 - 3 roky.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že pokud se trestná činnost posuzuje podle zákona účinného v době spáchání činu, neuvádí se v písemném vyhotovení rozsudku, o který jde. V případě, že se použije zákona příznivějšího, uvádí se v písemném vyhotovení rozsudku, kdy nabyl tento účinnosti. V odůvodnění napadeného rozsudku došlo k pochybení, pokud je uváděno, že trestní sazba u trestného činu podle tr. zákona činí 1 rok až 5 let. Správně mělo být uvedeno, že tato sazba činí až tři roky odnětí svobody. I v této sazbě je však dle jeho názoru nutno považovat trest odnětí svobody, který byl obžalovanému uložen, za přiměřený.

Městské státní zastupitelství v Praze, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku cituje chybné rozpětí sazby u trestného činu dle tr. zákona, stanovené až novelou trestního zákona účinnou od 1. 1. 1999 (pozn.: novela tr. zákona, provedená , nabyla účinnosti 1. 7. 1998). Dle jeho názoru jde však čistě o formální pochybení, které je ve vztahu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v polovině zákonné sazby, uloženému Obvodním soudem Praha 4 rozsudkem ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. , irelevantní. Dále uvedlo, že se ztotožnilo s uloženým trestem co do druhu i jeho výše, stejně jako Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4, které proto cit. rozsudek soudu prvního stupně nenapadlo. Trest považuje za přiměřený a uložený v souladu s trestním zákonem platným v době, kdy bylo trestné jednání spácháno. Dle jeho názoru k porušení y ze strany obou soudů nedošlo. Na ústním jednání netrvá.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.

Odvolací soud dle názoru Ústavního soudu pochybil, když v odůvodnění napadeného rozsudku - v rámci přezkoumání a hodnocení přiměřenosti trestu uloženého soudem prvního stupně - uvedl, že vycházel z trestní sazby 1 až 5 let namísto trestní sazby 1 až 3 roky, tj. v posledně uvedeném případě podle trestního zákona ve znění před účinností Za daných okolností však v tomto pochybení Ústavní soud nespatřuje zásah do základního práva zakotveného v y. Trest byl uložen soudem prvního stupně v mezích zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán, tedy zcela v souladu s uvedeným článkemy. Trest 18 měsíců odnětí svobody je v rámci stanovené trestní sazby 1 až 3 roky, přičemž jak Městský soud v Praze jako soud odvolací, tak i Městské státní zastupitelství v Praze a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 tento trest považují za přiměřený. Ústavnímu soudu, jak dal opakovaně najevo ve své judikatuře, nepřísluší přehodnocovat hodnocení důkazů a jiných skutečností, provedené obecnými soudy k určení individuálního trestu v individuálním případě, snad s výjimkou případů zcela extrémních. Za takový však věc stěžovatele označit nejde, a to ani s ohledem na již zmíněné a soudu přiznané pochybení v odůvodnění rozsudku.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24.3.2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu