Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 532/99

Ústavní soud rozhodl dne 9. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. V., zastoupené JUDr. O. J., CSc., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 1999, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 1999 ( ) a tvrdila, že tímto rozhodnutím označený soud jako soud odvolací a jako orgán veřejné moci porušil její ústavně chráněné právo plynoucí z d; podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že označený obecný soud II. stupně potvrdil (stěžovatelce nepříznivé) rozhodnutí obecného soudu I. stupně, dle něhož byla stěžovatelka zavázána vedlejší účastnicí (v řízení před obecnými soudy navrhovatelce) vyklidit a vyklizený předat v rozhodnutí označený a blíže popsaný pozemek v kat. úz. v B. Aniž by své tvrzení stran porušení již dříve zmíněného ústavně zaručeného práva blíže rozvedla, v polemice s rozhodovacími důvody odvolacího soudu vyjádřenými v odůvodnění jeho rozhodnutí navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecného soudu (viz vpředu) zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Odůvodnění ústavní stížnosti je zaměřeno jednak na rozsah obecnými soudy provedeného dokazování a na jejich hodnocení, jednak na právní závěry, k nimž tento soud dospěl; směřuje tedy ústavní stížnost stěžovatelky proti věcné správnosti, příp. proti legalitě jí napadeného rozhodnutí.

V takto shrnutých námitkách však stěžovatelka přehlíží, že podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ), stojícímu mimo organizaci obecného soudnictví, přísluší pravomoc zásahu do jurisdikční činnosti obecných soudů jen za splnění zvláštních podmínek a že přezkum věcné správnosti či legality rozhodnutí obecných soudů se v zásadě z jeho pravomoci vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995); ony zvláštní podmínky Ústavním soudem rovněž již dříve vyložené (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994 a další) však ve věci posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil, nehledě již ani k tomu, že jejich existence nebyla stěžovatelkou ani tvrzena.

Nejinak je tomu co hodnocení důkazů, k němuž v ústavně souladném řízení obecné soudy dospěly; i zde stěžovatelka pomíjí konstantní judikaturu Ústavního soudu,

dle níž - z důvodů již dříve vyložených - je hodnocení obecnými soudy provedeného hodnocení procesně bezchybně provedených důkazů z pravomoci Ústavního soudu vyloučeno, ledaže by šlo o extrémní rozpor mezi nimi a právními závěry, k nimž obecný soud ve svém rozhodnutí dospěl (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 34, Praha 1995, a nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 11, vydání 1., č. 64, Praha 1999); ani taková pochybení ze strany obecného soudu nebyla tvrzena a Ústavní soud sám je nezjistil.

Obdobně nebylo lze přiznat důvodnost stěžovatelčinu blíže nezdůvodněnému odkazu na d; také stran porušení ústavně chráněného práva daného označeným článkem d postačí stěžovatelku odkázat na již dříve Ústavním soudem vyložené stanovisko, z něhož je dostatečně patrno, jak je třeba toto právo chápat a za jakých podmínek mu lze přiznat ústavní ochranu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 41, Praha 1995) s tím, že ani v tomto případě podmínky ústavní ochrany očividně sporného vlastnického práva splněny nejsou.

Z důvodů takto vyložených byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak znělkou tohoto usnesení se stalo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. března 2000