Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 12/2000

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z. V., zastoupeného JUDr. J.Š., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 10. 1999, č.j. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 6. 1. 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 10. 1999, č.j. , jímž soud ustanovil znalcem z oboru ekonomika - mzdy JUDr. B. K., namísto Ing. J. Š. Úkolem znalce bylo určit průměrný měsíční výdělek stěžovatele za období od 13. 3. 1989 do 16. 2. 1992 podle tehdy platných předpisů. Ústavní stížnost byla doplněna podáním ze dne 14. 1. 2000 označeným jako "Doplněk stěžovatele k ústavní stížnosti" a podáním ze dne 21. 2. 2000 označeným jako "Doplněk číslo dvě k ústavní stížnosti". Obě posledně uvedená podání byla sepsána stěžovatelem, jím též podepsána a předána soudu patrně bez součinnosti s právním zástupcem, jak zjevně vyplývá z jejich obsahu a formy. Stěžovatel se jimi domáhal, aby Ústavní soud Obvodnímu soudu v Praze 4 zakázal usnesením ustanovovat znalce "bez předchozího senátního projednání" a přiznal mu vůči České republice právo na "spravedlivé zadostiučinění" ve výši 250 036 184,- Kč a to do 3 dnů od právní moci nálezu Ústavního soudu.

Stěžovatel je přesvědčen, že postup soudu při vydání napadeného usnesení byl nezákonný, a tvrdí, že tímto nezákonným postupem byla porušena i jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v a 2 d ("Listina") a v y ("Ústava"). Nezákonnost postupu obecného soudu spatřuje ve skutečnosti, že znalce ustanovila předsedkyně senátu, ačkoliv tak měl dle jeho názoru učinit senát, a to až po slyšení účastníků ( ). V doplňcích své ústavní stížnosti pak mj. poukázal na judikaturu Evropského soudu pro Lidská práva, zejména vztahující se k principům spravedlivého procesu zakotveným v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), a uvedl, že se cítí být obětí "ponižujícího - potupného zacházení ze strany státu (soudů)".

Obvodní soud pro Prahu 4, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížnost je nedůvodná. Ustanovením znalce nijak nedošlo k zásahu do ústavních práv a svobod stěžovatele a ani tím nedošlo k porušení zásady spravedlivého procesu ve smyslu y. Znalec byl soudem řádně ustanoven v souladu s K námitce stěžovatele, že znalec byl ustanoven předsedou senátu a nikoli senátem, uvedl, že není zřejmé, z čeho stěžovatel tento závěr dovozuje. I kdyby tomu tak bylo, ani tím by podle jeho názoru nedošlo k porušení zásady spravedlivého procesu ani práva na soudní ochranu podle y. Usnesení o ustanovení znalce je usnesením, proti němuž není odvolání přípustné ( ). Správnost a účelnost takového postupu může být přezkoumána v odvolacím řízení proti rozsudku. Stěžovatel také mohl ve stanovené lhůtě podat proti osobě znalce námitky, tohoto práva však nevyužil. Stěžovatel sám způsobuje průtahy v řízení neustálými námitkami, které jsou shledávány většinou nedůvodnými. Rovněž tak napadá znalce JUDr. K. výhrůžkami a neopodstatněnými výpady. Pro upřesnění dále uvedl, že správné označení vedlejšího účastníka řízení je Dopravní podnik hlavního města Prahy, a.s., přičemž DP Metro Praha je pouhým odštěpným závodem, který nemá právní subjektivitu. Závěrem navrhl. aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). I když proti napadenému usnesení není přípustný řádný opravný prostředek, z cit. ustanovení zákona vyplývá zásada, že Ústavní soud rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů (jiných orgánů veřejné moci), které jsou, vzhledem ke své povaze, způsobilé zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Není sporu o tom, že usnesení o přibrání znalce takového zásahu samo o sobě schopné není. V daném případě stěžovatel bude mít po vydání rozsudku k dispozici opravné prostředky a teprve až po jejich vyčerpání bude mít možnost obrátit se ústavní stížností na Ústavní soud. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle a násl. d důsledně řídí principem subsidiarity.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. 2. 2000

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj