Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2951/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. -57, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2008, č. j. -34, rozhodnutím Celního ředitelství Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2008, č. j. 1957-04/08-200100-21, č. j. 1957-05/08-200100-21, č. j. 1957-06/08-200100-21, a platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem ze dne 18. 9. 2007, č. 66/2007, 67/2007 a č. 68/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních orgánů a obecných soudů a tvrdí v ní, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , , , , 5, , a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížností napadenými rozhodnutími Celního ředitelství Ústí nad Labem byla zamítnuta odvolání stěžovatele podaná proti platebním výměrům Celního úřadu Ústí nad Labem, kterými byly stěžovateli dodatečně vyměřeny clo a daň z přidané hodnoty za automobily, dovezené do České republiky v březnu 2003.

Žalobu proti rozhodnutím správního orgánu Krajský soud v Ústí nad Labem též napadeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl; rovněž ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu pak byla zamítnuta i stěžovatelova kasační stížnost.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že správní orgán postupoval v rozporu s čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4 k Dohodě o přidružení (pozn. zde Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů), když u něj - na rozdíl od jiných osob - prováděl pravidelné kontroly bez řádného zdůvodnění, a tuto okolnost nevzaly obecné soudy při svém rozhodování v potaz. Postverifikační řízení dle Protokolu č. 4 probíhalo bez toho, že by byl o jeho zahájení vyrozuměn, nemohl se jej aktivně účastnit a neměl tím ani možnost iniciovat přezkum závěrů, které z něj vzešly. Byly tak porušeny základní zásady daňového řízení, zakotvené v § 2 odst. 1, 2, 6, 7, 8, 9 daňového řádu, jakož i zásady dokazování dle jeho § 31 odst. 2, 4 a 9, a v posledku došlo i k zásahu do jeho vlastnického práva.

Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený jiný zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil, ať již k němu došlo předtím nebo poté.

V této souvislosti je pak rozhodné, že i nyní posuzovaná ústavní stížnost se jak z hlediska obsahu, vymezení rozhodné materie, tak i kritiky postupu v řízení, v rozhodném smyslu zcela identifikuje s jinými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele, o nichž Ústavní soud již dříve rozhodl, a to tak, že je jako zjevně neopodstatněné - usneseními ze dne 10. 8. 2009,

sp. zn.

a

sp. zn.

, ze dne 12. 8. 2009,

sp. zn.

, ze dne 26. 8. 2009,

sp. zn.

, ze dne 1. 9. 2009,

sp. zn.

a

sp. zn.

, ze dne 24. 9. 2009,

sp. zn.

, jakož i ze dne 21. 10. 2009,

sp. zn.

- odmítl.

Z označených rozhodnutí Ústavního soudu se přitom podává, že zejména Nejvyšší správní soud se přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem vypořádal se stěžovatelem uplatněnými námitkami a s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4 a za použití , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů, vyložil, proč postup celního úřadu při vydávání dodatečných platebních výměrů cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, byly správné, "když se u dovezených automobilů neprokázal jejich původ ze států Evropské unie". K vytýkanému postupu procesnímu pak Ústavní soud uvedl, že "kompetentní celní orgány vývozce při verifikačním řízení konaly náležitým způsobem", a jestliže se nepodařilo odstranit "pochybnosti o původu zboží a také o pravosti souvisejících dokladů" (zde kupních smluv a faktur s prohlášením o původu), "nárok na preference (celní zvýhodnění) nebyl přiznán důvodně ( a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení)".

Tím je výše předznačený závěr o zjevné neopodstatněnosti dané ústavní stížnosti odůvodněn; jako takovou ji Ústavní soud podle usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2009

Jan Musil v. r.

předseda senátu