Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2159/09

Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, AK se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, proti výrokům II. a III. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009 čj. -122, výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2008 čj. -70, rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2007 čj. 479/07-2001-21-4 a ze dne 25. 1. 2007 čj. 479/07-2001-21-5 a dodatečným platebním výměrům Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2006 č. 96/2006 čj. 1937/06-2063-021/2 a ze dne 19. 5. 2006 č. 97/2006 čj. 1937/06-2063-021/3 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 4. 8. 2009 se V. G. (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí správních soudů (resp. jejich části) a jim předcházející správní rozhodnutí celních orgánů vydaná ve věcech dodatečného vyměření cla a daně z přidané hodnoty.

II.

V části II. ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil domněnku, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva a svobody zaručená v , , , , , a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V části III. ústavní stížnosti stěžovatel mj. poukázal na čl. 32 odst. 1 Protokolu č. 4 k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (dále jen "Dohoda o přidružení"; sdělení č. 7/1995 Sb.) týkající se ověřování důkazu původu zboží a uvedl, že postupem celního úřadu byl znevýhodněn a že celní orgány v jeho případě překročily zákonem jim vymezené kompetence, k čemuž obecné soudy nepřihlédly. O zahájení postverifikačního řízení, na základě něhož mu vznikla povinnost platit daň, nebyl informován a nemohl do něj nijak zasáhnout. Namítl, že v daňovém řízení bylo porušeno ustanovení , 2, 6, 7, 8 a 9 , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a zásady stanovené v , 4 a 9 daňového řádu.

Stěžovatel uvedl, že práva vyplývající z uvedených zákonných ustanovení jsou zakotvena i v ě a že mu byla postupem celních orgánů a následně i soudů upřena.

III.

Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal důvod odchýlit se od závěrů vyslovených již dříve v obdobných věcech týkajících se týchž účastníků projednávaných pod

sp. zn.

,

,

,

,

a

; proto i nyní konstatuje, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolával, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v souladu s a 3 a tuto opodstatněně zamítl. V odůvodnění svého rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými a přiléhavým způsobem vyložil, s poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4, za použití , celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a daňového řádu, proč postup celního úřadu při dodatečném vyměření cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů pro neprokázání jejich původu ze států Evropské unie byl správný, stejně jako napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Vzhledem k obsáhlému a vyčerpávajícímu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze na ně v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu