Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 239/09

Ústavní soud rozhodl dne 1. září 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelů B. N. a L. N., zastoupených JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem Jaselská 23, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -241 ze dne 29. 10. 2008, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -207 ze dne 20. 9. 2006 a rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -190 ze dne 16. 3. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 2. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti, z jejích příloh a ze spisu Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") sp. zn. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem krajského soudu č. j. -190 ze dne 16. 3. 2006 byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o vyloučení pozemku parc. č. X, vodní plocha v k. ú. Lhota nad Rohanovem, obec Vacov, zapsaného u Katastrálního úřadu v Prachaticích na LV č. XX, ze soupisu konkursní podstaty úpadce B. N., otce stěžovatelů. Stěžovatelé byli současně zavázáni k úhradě nákladů řízení. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") č. j. -207 ze dne 20. 9. 2006 bylo rozhodnutí krajského soudu jako věcně správné potvrzeno. Dovolání stěžovatelů bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. -241 ze dne 29. 10. 2008 odmítnuto jako nepřípustné pro nenaplnění podmínek vyplývajících z ustanovení a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že stěžejní otázkou řešenou v řízení před obecnými soudy bylo posouzení, zda bylo možno převod předmětné nemovitosti podřadit pod ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, tzn. zda k převodu došlo za nápadně nevýhodných podmínek či nikoliv. Stěžovatelé měli v této souvislosti za to, že znalecký posudek Ing. J. B. č. 220-64/2005 ze dne 20. 12. 2005 neposkytoval pro závěry obecných soudů o nevýhodnosti podmínek převodu dostatečnou oporu, neboť znalec při jeho zpracování vycházel z odlišného časového období a rovněž co do lokality trpělo srovnání nepřesnostmi, které znalec kompenzoval toliko svou ničím nepodloženou úvahou. Znalec Ing. B. rovněž nezohlednil některé faktické vady nemovitosti, cenu jím zjištěnou proto nebylo možno považovat za cenu obvyklou v daném místě a čase. Obecné soudy nicméně z takto zjištěné ceny přesto vycházely, a to aniž by obsah znaleckého soudu podrobily bližšímu zkoumání, přestože stěžovatelé na vady posudku v řízení poukazovali. Dle přesvědčení stěžovatelů obecné soudy tím, že svá rozhodnutí založily na nesprávných skutkových zjištěních stran ceny předmětné nemovitosti v době jejího převodu, porušily jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a rovněž ústavně zaručené právo vlastnit majetek dle y. Z těchto důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu č. j. -241 ze dne 29. 10. 2008, rozsudek vrchního soudu č. j. -207 ze dne 20. 9. 2006 a rozsudek krajského soudu č. j. -190 ze dne 16. 3. 2006 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že netvoří vrchol soustavy obecných soudů a do jejich kompetence zasahuje toliko v případech porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.

Podstatu ústavní stížnosti tvořila polemika s hodnocením důkazu znaleckým posudkem Ing. J. B. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svou ustálenou judikaturu, z níž vyplývá, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Ústavní soud by byl povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257), popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (srov. nález Ústavního soudu ze 30. 11. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, nález č. 79, str. 255 a násl.). Nic takového však v projednávané věci zjištěno nebylo. Obecné soudy své úvahy stran znalcem zjištěné ceny nemovitosti řádně a logicky rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí (str. 4 rozsudku krajského soudu, str. 3 rozsudku vrchního soudu), přičemž jejich závěrům nebylo možno z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Nejvyšší soud pak zcela případně poukázal na skutečnost, že bylo-li dovolání přípustné toliko dle , nemohl se námitkami směřujícími do správnosti skutkových zjištění zabývat ( ). Ústavnímu soudu za daných okolností nepříslušelo závěry, k nimž obecné soudy dospěly, jakkoliv přehodnocovat. Pouhý nesouhlas stěžovatelů s výsledkem řízení před obecnými soudy nebyl sám o sobě způsobilý konstituovat porušení jejich ústavně zaručených práv.

Prostřednictvím ústavní stížnosti, založené toliko na polemice se závěry obecných soudů v rovině podústavní, a to v obdobném rozsahu jako v řádném opravném prostředku, stavěli stěžovatelé Ústavní soud do role další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak již bylo vyloženo výše, nepřísluší. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. září 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu