Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1151/09

Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Barli Invest Consulting, a. s., se sídlem U Libušiných lázní 7, 140 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou, AK se sídlem K. Sliwky 125, 733 01 Karviná - Fryštát, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 16. 10. 2008 č. j. , -67 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2008 č. j. -43 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 4. 5. 2009 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces.

Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2008 č. j. -43 prohlásil na stěžovatelku konkurz. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne ze dne 16. 10. 2008 č. j. , -67 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť v řízení bylo prokázáno, že se stěžovatelka nachází v úpadku ve formě insolvence. Přisvědčil však výtce stěžovatelky, že soud prvního stupně si nesprávně vyžádal stanovisko správce podniku ustanoveného dříve v rámci exekuce prodejem podniku stěžovatelky vycházeje z mylného názoru, že dle ustanovení správce podniku stěžovatelku v insolvenčním řízení zastupuje; dospěl však k závěru, že nalézací soud neporušil stěžovatelčino právo jednat před soudem, neboť stěžovatelce prostřednictvím předsedy představenstva umožnil se proti insolvenčnímu návrhu bránit a navrhnout důkazy. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 2. 2009 č. j. , -85 stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné odmítl, poněvadž na řešení otázky, kterou mu stěžovatelka v intencích ustanovení ve spojení s ustanovením , odst. 2 předložila jako otázku zásadního právního významu (totiž otázku, zda správce podniku dlužníka může dlužníka zastupovat v insolvenčním řízení na základě ustanovení ) napadené rozhodnutí nespočívá.

Stěžovatelka uvádí, že správce podniku byl ustanoven v rámci exekuce vedené oprávněným, jenž se později stal též navrhovatelem v insolvenčním řízení, zároveň se však v režimu ustanovení dostal do postavení zástupce stěžovatelky v insolvenčním řízení. Takový stav je nepřípustný, neboť činnost správce podniku vede k prodeji podniku, tedy k uspokojení zájmů věřitele, zatímco správce podniku jako zástupce stěžovatelky v insolvenčním řízení má hájit zájmy dlužníka. Insolvenční řízení je tudíž stiženo vadou, která spočívá v protichůdném zájmu navrhovatele insolvenčního řízení a stěžovatelky na výsledku insolvenčního řízení; v takovém případě nemůže stěžovatelku zastupovat osoba, jejíž zájmy jsou v protikladu se zájmy stěžovatelčinými.

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle a násl. , přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného ) - z povahy věci [srov. a contr. nebo b) ] - jen v případě dovolání přípustného podle (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle , ). Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu kupříkladu není, když dovolatel napadl posouzení právní otázky, na kterém rozhodnutí nespočívá. Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá a bez ohledu na případný obecný význam, je taková otázka pro dovolací přezkum v konkrétní věci bezcenná, jestliže její hodnocení na výsledek sporu nemá vliv (srov. usnesení , dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Stěžovatelka se mylně domnívá, že jí svědčí dobrodiní ustanovení . Dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, nikoli však proto, že by se Nejvyšší soud neztotožnil se stěžovatelčiným přesvědčením o zásadním právním významu otázky jí předložené, nýbrž proto, že stěžovatelka Nejvyššímu soudu neotevřela prostor pro to, aby u jí vznesené právní otázky mohl uvážit, zda má po právní stránce zásadní význam, neboť tato otázka byla irelevantní ve vztahu k důvodům, z nichž vycházelo rozhodnutí odvolacího soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu stěžovatelce, tj. dne 12. 11. 2008, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu hodnotit jako opožděně podanou.

Ačkoli stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti nežádá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, Ústavní soud jej přezkoumal, neboť jej stěžovatelka zmínila v odůvodnění ústavní stížnosti a rovněž jej k ústavní stížnosti přiložila. Dle názoru Ústavního soudu Nejvyšší soud nepochybil, když dovolání stěžovatelky shledal nepřípustným, a proto je v této části ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako podanou po lhůtě a dílem jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení a odst. 2 písm. a) .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu