Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1881/09

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci navrhovatele P. B., právně zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Hasalou, Langrova 7, Šumperk, proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 1. 2009 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc ze dne 15. 4. 2009 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 17. 7. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel byl uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvou let a podmíněným odkladem na dobu 3 let. Deliktního jednání se měl dopustit tím způsobem, že nožem zaútočil na svoji manželku, které způsobil zranění, vyžadující osmi až devítitýdenní léčení. Stěžovatel v trestním řízení využil svého práva ve věci nevypovídat, stejného práva využila i poškozená R. P. a i ostatní ve věci zjištění svědci. Ač byla věc původně odložena, neboť s trestním stíháním nedala poškozená souhlas, po zpracování znaleckého posudku bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání a spáchaný skutek byl kvalifikován jako pokus o ublížení na zdraví. Dle náhledu stěžovatele se oba soudy spokojily s důkazním stavem takovým, že jediný nepřímý důkaz, znalecký posudek, zajištěný před zahájením trestního stíhání, nikoli jako neodkladný a neopakovatelný úkon, který vychází i z vyjádření svědků či stěžovatele, postačil k uznání viny a jeho odsouzení. Znalecký posudek je v tomto případě ne zcela usvědčujícím důkazem, a to zejména ve spojení s výslechem soudního znalce v hlavním líčení, a který ani neoznačuje konkrétního pachatele, pouze uvádí určitou, dle znalce pravděpodobnou, variantu děje. Stěžovatel se v předmětné ústavní stížnosti snaží zpochybnit samotný znalecký posudek poukazem na nedostatečnou zdravotní dokumentaci. V souvislosti s uvedeným upozornil stěžovatel též na nerespektování zásady in dubio pro reo. Dále stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu, a to především nálezy ,

,

,

,

,

a

.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

V tomto konkrétním případě se jednalo o spáchání trestného činu, jehož prokázání nelze s ohledem na přístup přímých svědků považovat za snadné, tato skutečnost se projevila též v pečlivosti hodnocení předložených nepřímých důkazů. S tvrzením stěžovatele, dle něhož byl odsouzen na základě jediného nepřímého důkazu, nelze souhlasit, neboť jak plyne z napadených usnesení, vyšly soudy krom znaleckého posudku též z výpovědi znalce, zprávy lékařského zařízení (v níž sama poškozená uvedla, že ke zranění došlo při potyčce s manželem), chorobopisu poškozené a celkových okolností případu, od nichž nelze při hodnocení rovněž odhlížet. Dle náhledu Ústavního soudu se soudy obecné předmětným případem náležitě zabývaly a své závěry odůvodnily takovým způsobem, že nevzniká pochybnost o zachování spravedlivého soudního procesu. Proto také neshledává Ústavní soud důvodu pro uplatnění své kasační pravomoci.

Namítá-li stěžovatel, že v řízení před obecnými soudy nebyla respektována zásada in dubio pro reo, nelze s ním souhlasit, neboť tato má prostor pouze tam, kde soud po vyhodnocení důkazů dospěje k závěru, že zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. V předmětném případě však neměl soud po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o skutkovém stavu věci a své úvahy o tomto svém názoru zahrnul do odůvodnění rozhodnutí. Podmínky pro uplatnění výše citované zásady tak v předmětném případě nebyly dány, neboť z hlediska soudu byla skutková zjištění postavena najisto.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu