Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1699/09

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti M. J., právně zastoupeného advokátem Mgr. Robertem Sedláčkem, Jaselská 27, Brno, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 1. 2008 sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným, že společně se spoluobžalovaným M. K. po předchozí domluvě dne 17. 4. 2007 v době od 12:30 do 13:30 v obci Nové Hvězdlice neupřesněným způsobem vnikli do nepojízdného vozidla Nissan Sunny v majetku Z. N., toto vozidlo odtáhli do Brna, kde jej zprovoznili a užívali až do 23. 4. 2007, kdy byli při jízdě kontrolováni hlídkou Policie ČR, a za tento trestný čin neoprávněného užívání cizí věci byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky. Podané odvolání bylo krajským soudem zamítnuto a následné dovolání k Nejvyššímu soudu bylo odmítnuto.

Stěžovatel ve svém návrhu namítá, že s danou věcí nemá nic společného, neboť vše domlouval a organizoval spoluodsouzený M. K. V rámci obhajoby stěžovatel poukázal na řadu rozporů v jednotlivých výpovědích svědků a spoluobžalovaného K., k nimž však obecné soudy nepřihlédly. K údajně odcizenému vozidlu byl předložen technický průkaz, který neodpovídal údajně odcizenému vozidlu. Jednalo se tak o úplně jiné vozidlo, než bylo popsáno ve výrokové větě rozsudku. Soudy se nezabývaly otázkou, jakým způsobem se měli oba obžalovaní předmětného vozidla zmocnit. V průběhu řízení nebylo prokázáno žádné násilné vniknutí, naopak spoluobžalovaný K. vozidlo bez problémů otevřel klíčem. Další pochybení v argumentaci obecných soudů spatřuje stěžovatel v otázce, kdy mělo k odtažení vozidla dojít. Stěžovatel neměl v úmyslu se protiprávně zmocnit předmětného vozidla. Po celou dobu byl stěžovatel v domnění, že se jednalo o předem domluvený a přichystaný obchod, v rámci kterého stěžovatel získal vozidlo Nissan Sunny, za něž převedl spoluobžalovanému K. svůj vůz VW Golf a K. se vypořádá s poškozeným N. Přestože obhajoba stěžovatele byla podpořena řadou důkazů, kdy tzv. usvědčující důkazy a výpovědi byly ve vzájemném logickém rozporu, kdy soudy neprovedly stěžovatelem navržené důkazy na podporu jeho obhajoby, žádný z rozhodujících soudů tato pochybení nenapravil a naopak potvrdil protiprávní stav. Za nepřijatelné považuje stěžovatel i ten fakt, že soud prvního stupně hodnotil důvěryhodnost výpovědi stěžovatele s ohledem na to, že v té době byla proti němu vedena další tři trestní stíhání.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu.

Namítá-li stěžovatel, že soud ve své úvaze o trestu nectil zásadu presumpce neviny, je z odůvodnění zřejmé, že se soud zabýval celkovým profilem pachatele, kde mimo pravomocných rozsudků, jimiž byl stěžovatel v minulosti odsouzen, zmínil i probíhající trestní řízení. To však samo o sobě neznamená, že by probíhající soudní řízení měla vliv na úvahu o výši trestu. Okresní soud se ve svém odůvodnění vypořádal i s tvrzením stěžovatele stran neztotožnění technického průkazu vozidla s vozidlem samotným. Stejně tak se zabýval i námitkami týkajícími se klíči od auta. Bez významu nezůstaly ani výpovědi svědkyň a spoluobžalovaného K., který svojí výpovědí přispěl k objasnění projednávané trestné činnosti. Dle náhledu Ústavního soudu jsou závěry přijaté obecnými soudy věrohodné a z ústavněprávního hlediska jim není čeho vytknout.

Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu