Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 930/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti V.I.T. GROUP, s.r.o., se sídlem Třinec - Lyžbice, Lidická 1264, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. , spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 4. 2009, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodčího nálezu, jehož vydáním měla být porušena její ústavní práva garantovaná y a d (dále jen " "). Současně žádá o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Namítá, že rozhodčí soud přiznal žalující straně na odměně za právní zastoupení vyšší částku, než jaká jí náleží, neboť nesprávně postupoval dle , která je výlučně určena pro stanovování paušální odměny advokáta v civilním řízení. Dle ní měl aplikovat , která určuje úkonovou odměnu advokáta v jiném než civilním soudním řízení. Má za to, že takové rozhodování je v rozporu se zásadnou předvídatelnosti rozhodnutí a jednotností výkladu právních předpisů.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodčím nálezem bylo stěžovatelce uloženo zaplatit žalující straně částku 2.052.280,- Kč s úrokem z prodlení, blíže specifikovaným ve výroku nálezu, a náklady řízení ve výši 208.563,- Kč, sestávající z poplatku za rozhodčí řízení a nákladů právního zastoupení advokátem.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání věci, přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

K otázce povahy rozhodčího řízení se Ústavní soud v minulosti již opakovaně vyjádřil (srov. nepublikovaná usnesení ,

,

,

a další). Na svých závěrech setrvává i nadále. Rozhodovací činnost rozhodčího soudu (rozhodce) je založena na smlouvě, která deleguje vůli stran, a její výsledek je kvalifikovanou formou závazku. Rozhodčí soud nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tak není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Uzavřením platné rozhodčí smlouvy se strany dobrovolně a vědomě vzdávají práva na projednání své věci nezávislým a nestranným soudem ve smyslu y.

Uvedené platí i pro Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který má povahu odborné organizace zprostředkovávající služby pro osoby, které chtějí, aby rozhodce jejich právní vztah vyjasnil, resp. postavil najisto). Jeho rozhodčí nálezy, stejně jako nálezy rozhodčích senátů jmenovaných ad hoc, nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení písm. d) y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Z uvedených důvodů se Ústavní soud nemohl dále ústavní stížností zabývat, neboť by přezkoumával rozhodnutí jiného subjektu než orgánu veřejné moci, čímž by překročil meze stanovené písm. d) y. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ze stejného důvodu Ústavní soud nevyhověl ani návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadeného nálezu. Předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh její osud.

Vzhledem k důvodu odmítnutí ústavní stížnosti považuje Ústavní soud za nadbytečné činit kroky k odstranění její vady - absence právního zastoupení advokátem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2009

Stanislav Balík

soudce zpravodaj