Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1316/09

Ústavní soud rozhodl dne 18. června 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti: A) Ing. J. S., B) Prefa Pardubice, a. s., IČ: 46504818 se sídlem Rosice nad Labem, U Prefy 579 a C) PREFA MAJETKOVÁ a. s., IČ: 25296736 se sídlem Rosice nad Labem, U Prefy 579, všichni právně zastoupeni JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem AK Chlost & Svoboda se sídlem Na Zámecké 7, Praha 4, proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2009 č. j. -7458, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, podanou včas [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 ], napadají stěžovatelé výrok II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. dubna 2009 č. j. -7458, kterým bylo negativně rozhodnuto o návrhu na odvolání dosavadních členů věřitelského výboru a ustavení členů věřitelského výboru, jehož členy by byli pouze stěžovatelé.

Podle názoru stěžovatelů bylo napadeným usnesením zasaženo do jejich základních práv garantovanýchu,d (dále jen "") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")", konkrétně prý došlo k porušení , a y. Stěžovatelé dovozují, že ústavní stížnost proti napadenému usnesení pod bodem II. výroku je přípustná z toho důvodu, že podle poučení označeného soudu není proti němu odvolání přípustné, neboť se jedná o realizaci výkonu dohlédací činnosti soudu podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

V ústavní stížnosti se uvádí, že dne 29. 4. 2009 bylo v průběhu schůze konkursních věřitelů rozhodnuto o návrhu na odvolání správce konkursní podstaty a stejným podílem hlasů konkursních věřitelů bylo rozhodnuto o volbě členů nového věřitelského výboru. Stěžovatelé zdůrazňují, že schůze konkursních věřitelů rozhodla ve smyslu ustanovení , přičemž soudu náleželo jen potvrzení nových členů věřitelského výboru. Soud prý překročil své oprávnění dané mu , pokud návrh na odvolání dosavadních členů věřitelského výboru a ustavení členů věřitelského výboru v konkrétním znění zamítl. Současně svým negativním rozhodnutím soud podle názoru stěžovatelů měl zasáhnout do jejich výše označených práv.

Stěžovatelé vytýkají konkursnímu soudu různá procesní pochybení, která prý byla konstatována i v různých rozhodnutích Vrchního soudu v Praze, týkajících se průběhu předmětného konkursu na majetek úpadce RASTRA AG-CZ a. s. Důvody uvedené Krajským soudem v Hradci Králové v odůvodnění napadeného usnesení prý překračují oprávnění soudu a současně omezují práva konkursních věřitelů, neboť soudu údajně náleží toliko rozhodnout o tom, "kdy potvrdí volbu nových členů věřitelského výboru".

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se zjišťuje:

Krajský soud v Hradci Králové v usnesení ze dne 30. 4. 2009 č. j. -7458 rozhodl v právní věci úpadce - RASTRA AG-CZ a. s. tak, že návrh na zproštění funkce správce konkursní podstaty Dr. Vítězslava Hálka, MBA a ustavení nového správce JUDr. Josefa Koubíka, zamítl (výrok I.). Dále označený soud zamítl návrh na odvolání dosavadních členů věřitelského výboru ve složení Prefa Pardubice, a. s., Prefa Majetková, a. s. a Ing. J. S. (výrok II.).

Konkursní soud na základě návrhů stěžovatelů svolal vyhláškou schůzi konkursních věřitelů na den 29. 4. 2009, na které bylo přítomno 11 konkursních věřitelů, správce konkursní podstaty a krajský státní zástupce. Přítomní navrhovatelé tvořili podle seznamu zjištěných pohledávek vypracovaných správcem konkursní podstaty procentní podíl 63,68 % hlasů. Jak vyplývá z popsaného průběhu schůze, s návrhem na odvolání správce konkursní podstaty vystoupil stěžovatel ad A) návrhu. S návrhem nesouhlasili jak správce konkursní podstaty, krajský státní zástupce, tak i předseda a další členové věřitelského výboru. Návrh byl přijat "vůlí většiny hlasů navrhovatelů".

S odkazem na ustanovení soud zdůraznil, že o osobě nově navrhovaného správce konkursní podstaty - JUDr. Josefa Koubíka má vážné pochybnosti, neboť podával v zastoupení stěžovatelů ad B) a ad C) návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadce, a tyto navrhovatele zastupoval v konkursním řízení až do 31. 7. 2003; z tohoto důvodu nesplňoval podmínku, že vykonávat označenou funkci může jen osoba nepodjatá ( ).

Krajský soud dále konstatoval, že zde existuje personální propojení obou navrhovatelů v osobě jejich prokuristy - Ing. S. Soud dále zjistil, že v soupisu konkursní podstaty úpadce jsou zapsány pohledávky jak za stěžovatelem ad B), tak i za stěžovatelem uvedeným ad A) ústavní stížnosti, což vedlo krajský soud k závěru, že tato skutečnost je "pravým důvodem" pro odvolání dosavadního správce konkursní podstaty a jeho nahrazení osobou nikoli nezaujatě hájící zájmy i ostatních věřitelů.

Pokud se týkalo návrhu na odvolání dosavadních členů věřitelského výboru a volby nových členů, hlasy všech stěžovatelů a s nimi ve shodě hlasujících "propojených osob" došlo ke zvolení stěžovatelů jako nových členů věřitelského výboru. Krajský soud tuto volbu nepotvrdil, protože proti těmto osobám byla vedena správcem konkursní podstaty soudní řízení, v soupisu konkursní podstaty jsou za stěžovatelem ad A) a ad B) sepsány pohledávky ve značné výši, přičemž všechny tyto osoby jsou personálně propojené; ze všech těchto důvodů je zjevné, dovozuje soud, že stěžovatelé nebudou hájit společné zájmy všech konkursních věřitelů, jak předpokládá.

III.

Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatelů a jejich tvrzením o porušení jejich základních práv a svobod, k nimž mělo dojít ze strany Krajského soudu v Hradci Králové tím, že nevyhověl návrhu na odvolání dosavadních členů věřitelského výboru úpadkyně RASTRA AG-CZ a. s. a ustavení členů věřitelského výboru, jimiž by byli stěžovatelé, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud nemohl ponechat bez povšimnutí skutečnost, že napadené usnesení, resp. jeho výrok II., je rozhodnutím, které konkursní soud vydává při výkonu své dohlédací činnosti ( ), a že proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání ( ). Konkursní soud v takovém rozhodnutí řeší otázky, které se týkají průběhu konkursu a při svém rozhodování je veden pouze snahou o naplnění jeho cíle a účelu.

Ústavní soud se v souvislosti s takovým rozhodováním konkursního soudu již dříve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti a dospíval k různým závěrům. Například v usnesení ze dne 11. 5. 2005

sp. zn.

Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je nepřípustná především se zřetelem k tomu, že "dílčí rozhodnutí obecného soudu, zejména rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, jsou napadnutelná ústavní stížností jen tehdy, pokud mají význam pro ochranu subjektivního práva, které je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a nezhojitelně zasahují do základních práv a svobod stěžovatele (či stěžovatelů)". Ústavní soud ve výše citovaném usnesení měl na mysli především skutečnost, že ochranu základních práv a svobod stěžovatele nelze chápat odtrženě od subjektivního práva, které je v řízení uplatňováno, protože v opačném případě by bylo posuzování ústavnosti jen formalistické, které by zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecného soudu nemohlo ospravedlnit.

K opačnému závěru dospěl Ústavní soud v jiných svých rozhodnutích (např. usnesení ze dne 8. 4. 2004

sp. zn.

a usnesení ze dne 15. 6. 2006

sp. zn.

, všechny judikáty dostupné na http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako přípustnou s tím, že námitky v ní uvedené ve vztahu k tvrzení o porušení základních práv a svobod stěžovatele shledal zjevně neopodstatněnými.

Ústavní soud k problematice rozhodování soudu v konkursním řízení zastává názor, že zákonodárce svěřil konkursnímu soudu v konkursním řízení poměrně silnou pozici, která má sloužit především k tomu, aby zabránila tlakům různých zájmových skupin z řad věřitelů k manipulaci jak s ostatními věřiteli, tak především se zájmem na spravedlivém rozdělení výtěžku ze zpeněžení majetkové podstaty úpadce mezi jeho věřitele za splnění zákonných podmínek. Je totiž nepochybné, že je to právě konkursní soud, kdo má v daném okamžiku nejvíce (objektivních) informací o stavu probíhajícího konkursního řízení a o projevených zájmech jeho jednotlivých účastníků a může tedy svou činností průběh konkursu odpovídajícím způsobem "korigovat".

Námitky stěžovatelů, že konkursní soud překročil meze svých pravomocí, resp., že jeho rozhodnutí jde nad rámec zákonné úpravy uvedené v ustanovení , pokud nepotvrdil volbu "nových členů věřitelského výboru", a předtím nesouhlasil s odvoláním jeho stávajících členů, nejsou důvodné. Především nelze souhlasit s výkladem citovaného ustanovení v tom smyslu, že soud není oprávněn do volby člena nebo členů nového věřitelského výboru jakkoli zasahovat, neboť prý je povinen takovou změnu toliko potvrdit.

Naopak citované ustanovení opravňuje soud, byť jen z důležitých důvodů, na návrh některého z konkursních věřitelů nebo správce anebo i bez návrhu odvolat celý věřitelský výbor nebo některého z jeho členů, může nařídit doplňující volbu nebo může jmenovat sám nový věřitelský výbor či jen některého jeho člena. Role soudu je tedy i v tomto případě aktivní, což ostatně potvrzuje i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002 sp. zn. , které konstatuje, že soud podle ustanovení potvrdí nebo odmítne volbu členů věřitelského výboru a jejich náhradníků. I když formulaci výroku uvedenou pod bodem II. napadeného usnesení nepovažuje Ústavní soud za zcela šťastnou, přesto je nepochybné, že soud má právo nesouhlasit s odvoláním dosavadního věřitelského výboru a nepotvrdit tedy volbu novou.

Jaké to jsou či mohou být důležité důvody, na jejichž základě soud takové rozhodnutí učiní, je pochopitelně odvislé od konkrétní situace v té které fázi konkursního řízení. Jestliže již výše bylo řečeno, že v rámci výkonu své dohlédací činnosti má soud především dbát, aby došlo k naplnění cíle a účelu konkursního řízení, je také jeho povinností posoudit, zda věřitelský výbor již s ohledem na své složení a zájmy bude skutečně plnit řádně své povinnosti, tj. sledovat svou činností zájem všech konkursních věřitelů na co nejlepším uspokojení všech kategorií konkursních pohledávek a ne jen některých z nich. Soud si musí totiž být vždy vědom skutečnosti, že věřitelský výbor je orgánem všech konkursních věřitelů, přičemž jeho členové mají přístup k celé řadě důležitých a citlivých ekonomických informací, které mohou být zneužitelné.

Věřitel se přihlášením své pohledávky do konkursního řízení stává jeho účastníkem. Byť z výše uplatněné pohledávky vyplývá jisté oprávnění, nelze automaticky spojovat postavení konkursního věřitele s nárokem na členství ve věřitelském orgánu.

Závěrem proto Ústavní soud v návaznosti na tvrzení stěžovatelů o údajném porušení i jejich práva ve smyslu článku 11 odst. 1y zdůrazňuje, že právo vlastnit se týká každého subjektu. S tímto právem je však nerozlučně spojena také povinnost, jejímž obsahem je, že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (viz věta druháy).

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2009

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu