Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 855/09

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. června 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti V. Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. ze dne 29. 1. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. ze dne 31. 1. 2008, a domáhá se jeho zrušení.

Jak je patrno z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. , byl stěžovatel rozsudkem soudu I. stupně - Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 trestního zákona za trestné činy loupeže (spáchané dne 27. 1. 2007), neoprávněného držení platební karty a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 a 1/2 roku. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn ze dne 10. 4. 2008, jímž bylo poprvé rozhodnuto o zamítnutí odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 4. 11. 2008 pro porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces v podstatě z toho důvodu, že odvolací soud nedal v řízení stěžovateli příležitost pro to, aby se seznámil - jak to učinil soud sám - s celým kamerovým záznamem bezpečnostní kamery Komerční banky (umístěné v blízkosti východu vinárny Tramín) a prostor pro to, aby se k tomuto důkazu vyjádřil. Uvedený důkaz byl odvolacím soudem následně při veřejném zasedání v přítomnosti stěžovatele i jeho obhájce v intencích nálezu Ústavního soudu proveden a vyhodnocen, načež odvolací soud opět odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, níž stěžovatel v podstatě - s odkazem na zjištění, které podle něj z kamerového záznamu plyne, totiž zjištění, že poškozený z vinárny Tramín odcházel cca ve 23.45 hod ve společnosti neznámého muže, přičemž odchod stěžovatele z vinárny až do 00.13 hod. kamerou zaznamenán nebyl (k napadení poškozeného a odcizení jeho věcí v blízkosti vinárny na náměstí Svobody přitom mělo dojít právě v uvedeném mezidobí) -odvolacímu soudu vytýká, že tento důkaz odpovídajícím způsobem nevyhodnotil a nevypořádal se s jeho obsahem, který je podle jeho názoru v příkrém rozporu s důkazy, na jejichž podkladě byl odsouzen, a namítá tak extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením, provedeným oběma obecnými soudy a v důsledku toho porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl, když poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem spisu, stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a jejich hodnocením neshledal. Vrchní soud v Olomouci v souladu s § 254 odst. 1, 3 trestního řádu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a po doplnění dokazování opodstatněně odvolání stěžovatele dle § 256 trestního řádu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se po konstatování, že řízení ani rozsudek soudu I. stupně netrpí závažnými vadami, zevrubně vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele, rozvedl své úvahy o tom, proč neuvěřil obhajobě stěžovatele, mimo jiné zdůrazněním toho, že poškozený ve svých výpovědích setrvával na tom, že jej napadl muž, který si k němu ve vinárně přisedl, jímž podle svědkyně B. byl právě stěžovatel, a vysvětlil také, z jakého důvodu ani obsah záznamu bezpečnostní kamery Komerční banky nikterak nepřispěl k posunu v důkazní situaci, když konstatoval, že na záznamu je vidět poškozený po dobu cca pěti vteřin, pod kamerou pouze projde a vedle něj jde osoba, jejíž totožnost se nedá určit. Na odůvodnění napadeného rozhodnutí lze odkázat a dodat, že časové údaje svědkyně B., kasírující servírky vinárny Tramín, o odchodech poškozeného a stěžovatele a jejich pořadí nemusely odpovídat skutečnému pořadí jejich odchodu z venkovního východu vinárny, zabíraného kamerou. Možno tak uzavřít, že obecnými soudy učiněné hodnocení důkazů není extrémním excesem při realizaci důkazního procesu, spočívajícím v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Vzhledem k výše uvedenému a zjištění, že v trestním řízení vedeném v předmětné věci proti stěžovateli soudy postupovaly a jednaly v souladu s § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu