Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1902/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky R. Č., advokátem nezastoupené, směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 24. května 2007, č. j. 1905/SZ/2007, a rozhodnutí Magistrátu města Most ze dne 16. března 2007, č. j. 33698/2007/MOS, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 26. července 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi, resp. postupem rozhodujících orgánů, došlo k porušení jejích základních práv; konkrétně uvedla právo na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen ""), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo rodiny stěžovatelky na právní jistotu a spravedlnost zaručenou y, a v důsledku toho i právo její rodiny na pomoc v hmotné nouzi zaručené y a zákaz diskriminace podle Úmluvy.

Magistrát města Most, odbor sociálních věcí, napadeným rozhodnutím s účinností od 1. 3. 2007 snížil stěžovatelce dávku pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na bydlení z částky 3.011 Kč na 506 Kč měsíčně. Krajský úřad (rozhodnutím nyní napadeným) stěžovatelčino odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zcela chybí výklad toho, jak dospěl právě ke konkrétní přiznané částce. Odvolací orgán pak tento nedostatek nezhojil, neboť odůvodnění jeho rozhodnutí vykazuje stejný deficit. Stěžovatelka dále zpochybňuje výši svého příjmu, která byla pro stanovení výše nároku použita. Konečně nesouhlasí s tím, jak správní orgány z hlediska posuzování nároku na dávku zařadily jejího manžela.

Soudce zpravodaj, tak jako v jiných případech, musel nejprve zkoumat, zda vůbec jsou splněny , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stanovené předpoklady pro to, aby bylo možno se návrhem zabývat meritorně. Hodnotil tedy návrh z hlediska jeho formálních náležitostí a ostatních podmínek jeho projednání, a to existence řádného zastoupení stěžovatelky advokátem, a podmínky dané ustanovením vyžadující před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který může rozhodující orgán odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (, věta za středníkem, ).

Uvedené předpoklady zde splněny nebyly.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti sdělila, že zároveň s ústavní stížností podala proti napadeným správním rozhodnutím i žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. V takových případech obvykle Ústavní soud návrhy rovnou odmítá jako nepřípustné pro nevyčerpání všech dostupných prostředků poskytnutých stěžovateli právním řádem k ochraně jeho práv. Než v tomto konkrétním případě se s ohledem na možnost aplikace ustanovení ve spojení s , o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, správním soudem a pochybnosti stran ústavnosti této kompetenční výluky, rozhodl s dalšími úkony ve věci vyčkat do doby rozhodnutí krajského soudu, eventuálně do doby rozhodnutí o následné kasační stížnosti. Stěžovatelku soudce zpravodaj o tomto postupu vyrozuměl ihned po obdržení ústavní stížnosti prostřednictvím její zástupkyně dopisem ze dne 22. 8. 2007, jímž ji zároveň žádal, aby po skončení soudního přezkumu o jeho výsledku Ústavní soud neprodleně informovala.

Vzhledem k dlouhé odmlce pak soudce zpravodaj žádal stěžovatelku přípisem ze dne 19. 1. 2009, zaslaným na adresu její advokátky Mgr. M. N., advokátní kancelář W. & P. se sídlem v Brně, o sdělení, v jakém stadiu se soudní přezkum napadeného rozhodnutí nachází. Poté, co se přípis vrátil jako nedoručený s poznámkou, že adresát je na uvedené adrese neznámý, zjistil soudce zpravodaj v evidenci České advokátní komory, že Mgr. M. N. byla ze seznamu advokátů vyškrtnuta.

Stěžovatelka tak vystupovala v dané fázi řízení nezastoupena advokátem. Protože kogentní ustanovení bezpodmínečně vyžaduje, aby stěžovatel - fyzická osoba byl zastoupen advokátem po celou dobu řízení o ústavní stížnosti, vyzval soudce zpravodaj stěžovatelku ke splnění této povinnosti a stanovil k tomu 30 denní lhůtu. Současně se stěžovatelce dostalo poučení o následcích nesplnění výzvy v dané lhůtě.

Z údajů na doručence vyplývá, že za den doručení je třeba považovat 12. 2. 2009 (čtvrtek); zásilka byla doručujícím orgánem uložena dne 2. 2. 2009, ve smyslu ve spojení s se tak za den doručení považuje poslední den následné desetidenní lhůty. Navíc pak stěžovatelka zásilku dodatečně (dne 17. 2. 2009) skutečně osobně převzala. Ovšem nijak na ni nereagovala a plnou moc pro advokáta, jíž by existenci řádného zastoupení v řízení doložila, do dne rozhodnutí o návrhu Ústavnímu soudu nepředložila. Poskytnutá lhůta tedy uplynula marně.

Soudce zpravodaj byl proto nucen postupovat ve smyslu výše zmíněného poučení a její návrh dle ustanovení lit. a) odmítnout.

Nad rámec uvedeného soudce zpravodaj dodává, že by se návrhem vzhledem k principu subsidiarity, který řízení o Ústavní stížnosti ovládá, s největší pravděpodobností stejně nebylo možno věcně zabývat. Dotazem v příslušné kanceláři Krajského soudu v Ústí nad Labem soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatelčina správní žaloba proti nyní napadeným rozhodnutím byla usnesením sp. zn. odmítnuta jako nepřípustná, s tím, že je dána shora zmiňovaná kompetenční výluka. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v říjnu 2008 kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud zatím nemohl rozhodnout, neboť se dosud nepodařilo shromáždit a zaslat mu veškerý potřebný spisový materiál o správním řízení. Dále soudce zpravodaj zjistil z řízení vedených u Ústavního soudu pod

sp. zn.

a

sp. zn.

o skutkově obdobných návrzích stěžovatelky týkajících se rozhodování o dávkách sociální péče, že zde již Nejvyšší správní soud rozhodl (rozsudky č. j. -80 a č. j. -40). Těmito rozsudky napadená usnesení krajského soudu zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že předmětná rozhodnutí správních orgánů o snížení příspěvku na živobytí ve smyslu , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, nelze na základě ust. vyloučit ze soudního přezkumu. Takovéto rozhodnutí totiž není podřaditelným pod ust. až d) , a nelze jej podřadit ani pod ust. tohoto zákona. Nejvyšší správní soud dovodil, že krajský soud v daných případech ustanovení aplikoval na zcela jiný typ dávek představujících záruku na pomoc v hmotné nouzi, přičemž je zřejmé, že rozhodnutí o nich není ze soudního přezkumu vyloučeno. Ve vztahu ke správním rozhodnutím nyní posuzovaným lze předpokládat, že s kasační stížností stěžovatelky naloží Nejvyšší správní soud stejně - rozhodnutí krajského soudu zruší a věc mu vrátí s pokynem zabývat se její obsahovou stránkou. Za této situace tedy bylo podání ústavní stížnosti předčasné ( ), když z principu subsidiarity, coby pojmového znaku ústavní stížnosti, vyplývá požadavek předchozího vyčerpání všech ostatních procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jinými slovy Ústavní soud má zasahovat na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. I kdyby tedy přezkumu obsahu ústavní stížnosti nebránil neodstraněný deficit zastoupení stěžovatelky advokátem, nezbylo by soudci zpravodaji, než za daných okolností její návrh odmítnout podle ustanovení jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj