Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 599/09

Ústavní soud rozhodl dne 24. března 2009 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti T. G., zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem Porážková 1424/20, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. , takto:

Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2009, doplněnou dne 19. 3. 2009, napadá v záhlaví specifikovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu České republiky.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2002 sp. zn. , byl stěžovatel spolu s ostatními obžalovanými uznán vinným pokusem trestného činu podvodu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozhodnutí nalézacího soudu podal stěžovatel a ostatní obžalovaní odvolání. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. tak, že napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatele a ostatní obžalované zprostil obžaloby.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch všech obviněných, včetně stěžovatele, dovolání. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Vrchní soud v Olomouci nově rozhodl rozsudkem ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. tak, že byl stěžovatel uznán vinným z přípravy trestného činu podvodu, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem.

Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal stěžovatel dovolání. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. tak, že jej odmítl.

Stěžovatel je jedním ze skupiny odsouzených, přičemž jeho roli v páchání trestné činnosti posoudily obecné soudy jako méně intenzivní ve srovnání s ostatními odsouzenými. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti spíše nezpochybňuje soudy učiněné skutkové závěry, nýbrž polemizuje s adekvátností mu uloženého trestu, a to i v kontextu s délkou trestního řízení. Ústavní stížnost však rovněž podal spoluodsouzený O. A., která je vedena u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, a kterému byl uložen podstatně vyšší trest. Tento stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že do jeho základních práv bylo zasaženo obecnými soudy z důvodů širších než namítá stěžovatel T. G.

Protože posouzení ústavní stížnosti O. A. by mohlo mít význam skrze uplatnění principu beneficium cohaesionis i pro stěžovatele T. G., rozhodl se první senát Ústavního soudu přerušit řízení o ústavní stížnosti tohoto stěžovatele až do rozhodnutí o ústavní stížnosti O. A.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2009

Vojen Güttler

předseda senátu