Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 270/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou se sídlem Roudnice nad Labem, Riegrova 1100, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2008, čj. - 351, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedeného usnesení odvolacího soudu, kterým zastavil odvolací řízení a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení. Stěžovatelka tvrdí, že pokud odvolací soud, při rozhodování o nákladech řízení, neshledal důvod pro aplikaci , , ve znění pozdějších předpisů (dále " "), porušil princip spravedlivého procesu. Odůvodnění jeho rozhodnutí vykazuje znaky libovůle a formalistického přístupu k a . Odvolací soud nemohl dostatečně zkoumat podmínky pro aplikaci , neboť neznal majetkové, sociální, osobní a jiné poměry účastníků, ani na ně nevznesl dotaz. Stěžovatelka je zcela nemajetná, jejím jediným příjmem zůstává invalidní důchod postižený exekučním příkazem, byla rovněž osvobozena od soudních poplatků. Došlo tak k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces podle d (dále " ").

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem, usnesením ze dne 23. 10. 2008, čj. - 351, zastavil odvolací řízení a uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalobci L. M. náklady odvolacího řízení ve výši 21.491,40 Kč. Jednalo se o spor o vypořádání společného jmění účastníků, ve kterém stěžovatelka podala odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 11. 2005, čj. - 330. Dříve, než o podaném odvolání odvolací soud rozhodl, vzala své odvolání zpět.

III.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že není běžnou další instancí v systému obecného soudnictví. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody (viz např. nález

sp. zn.

). Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace jiných než ústavních předpisů při řešení konkrétních případů je samostatnou záležitostí obecných soudů.

Po seznámení se s ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Jejím těžištěm je nesouhlas stěžovatelky se skutečností, že odvolací soud, při rozhodování o náhradě nákladů řízení, neaplikoval v její prospěch ustanovení . Ústavní soud přezkoumal předmětné rozhodnutí v rozsahu napadeném stěžovatelkou, tvrzený zásah do jejího práva na spravedlivý proces však neshledal.

Při posuzování problematiky nákladů řízení, tedy problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně. Ve svých předchozích rozhodnutích Ústavní soud uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (viz např. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

nebo

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle.

Je zásadně výlučnou doménou obecných soudů posuzovat úspěch stran řízení ve věci a případné související otázky (jako je v tomto případě procesní zavinění stěžovatelky ve vztahu k zastavení řízení) a podle toho také rozhodovat o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, pokud v nich nedojde k výše popsanému procesnímu excesu.

Ústavní soud připomíná, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, která ústavněprávní roviny nedosahuje. Závěru odvolacího soudu, že v dané věci nejsou důvody pro postup podle , nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. Pouze v postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti (viz např. nález

sp. zn.

).

Pokud obecný soud nezjistí žádné důvody, pro které by nemusel náhradu nákladů řízení ve smyslu zcela či zčásti přiznat, není jeho povinností, aby zevrubně vysvětloval, z jakých důvodů k výjimečné aplikaci tohoto zákonného ustanovení nepřistoupil (srov. např.

sp. zn.

,

). V případě, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí pouze konstatuje, že podmínky pro aplikaci neshledal, jak je tomu i v případě stěžovatelky, nepředstavuje tato okolnost sama o sobě zásah do jejího práva na spravedlivý proces. Podstatné je, že odvolací soud odůvodnil, byť stručně, proč o nákladech řízení rozhodl podle věty druhé . Odvolací soud tak zaujal, v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci, právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Otázkou náhrady nákladů řízení se odpovídajícím způsobem zabýval a posuzoval možnost jejího přiznání v celém kontextu věci. Ústavní soud v jeho rozhodnutí neshledává z hlediska ústavnosti žádné pochybení, ani v něm nespatřuje projev libovůle.

Skutečnost, že stěžovatelka se závěrem odvolacího soudu nesouhlasila, nemůže sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti založit. Jednalo se o rozhodnutí vydané v řízení o vypořádání společného jmění bývalých manželů, tedy ve sporu, ve kterém se majetkové poměry účastníků vždy podrobně zkoumají. Příslušné skutkové podklady tedy odvolací soud měl a o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v ě. Jeho rozhodnutí tak nelze označit za svévolné, excesivní nebo rozporné s principy spravedlnosti. Je vždy na účastnících daného řízení, aby odpovědně vážili své procesní kroky. V daném řízení byli oba účastníci zastoupeni advokáty.

Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k porušení shora zmíněných práv stěžovatelky nedošlo, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu