Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2857/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele J. W. V., zastoupeného Mgr. Martinem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 15, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, čj. -55, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností brojí proti shora označenému usnesení, jímž Nejvyšší správní soud odmítl jeho kasační stížnost pro opožděnost. Vytýká mu, že nesprávně vychází z fikce doručení podle , čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel nebyl dne 6. 5. 2008 při doručování rozsudku Městského soudu v Praze zastižen; téhož dne bylo doručení zásilky oznámeno a na obálece je vyznačena úložní doba do 21. 5. 2008. Stěžovatel je rakouským občanem a je zaměstnán jako zubní lékař u Hornorakouské oblastní zdravotní pojišťovny; v době od 5. května od 6:45 hod do středy 21. května 2008 do 12:00 hod však vykonával službu v zubní ambulanci v Braunau. V místě doručení se proto nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, ani v následujících 14 dnech. Doručení rozsudku je proto podle neúčinné. Tyto skutečnosti dokládal i listinnými důkazy.

Z procesního spisu a z napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008, čj. -33, byl stěžovateli doručován dne 6. 5. 2008; protože stěžovatel nebyl zastižen, byla písemnost téhož dne uložena a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Zásilku si stěžovatel převzal dne 21. 5. 2008. Kasační stížnost proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel k poštovní přepravě dne 5. 6. 2008.

Z uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dovodil, že vzhledem k tomu, že si stěžovatel zásilku v desetidenní lhůtě nevyzvedl, nastala dnem 16. 5. 2008 fikce doručení ve smyslu ve spojení s Dnem určujícím počátek lhůty k podání kasační stížnosti byl den, kdy nastala fikce doručení, tj. pátek 16. 5. 2008, a posledním dnem byl proto pátek 30. 5. 2008. Podání kasační stížnost až dne 5. 6. 2008 je zjevně opožděné. Účinky doručení přitom dle Nejvyššího správního soudu nelze spojovat s převzetím zásilky stěžovatelem dne 21. 5. 2008, neboť k němu došlo poté, co nastala fikce doručení. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle ve spojení s

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "].

Kasační stížnost musí být podle podána ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle s. ř. lhůta určená mj. podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Dnem určujícím počátek lhůty k podání kasační stížnosti je den doručení rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje; lhůta počíná běžet následujícího dne a skončí dnem, který se svým označením shoduje se dnem, kdy bylo rozhodnutí doručeno. Obdobný závěr - právě ve vztahu k - vyslovil Ústavní soud již v usnesení

sp. zn.

: "Jestliže je lhůta určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského soudu, avšak den, který určil počátek lhůty, je den doručení, takže konec lhůty se svým označením shoduje s označením dne doručení."

Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost nemůže být důvodná, ani kdyby se stěžovateli podařilo prokázat pravdivost tvrzení v ní uvedených. I kdyby totiž za den určující počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti nebyl považován den 16. 5. 2008, ale až 21. 5. 2008, kdy si stěžovatel rozsudek městského soudu skutečně převzal, byla by jeho kasační stížnost stejně opožděná. Jak vyplývá ze shora uvedených pravidel počítání lhůt, pokud by za den určující počátek lhůty byla považována středa 21. 5. 2008, byla by posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti středa 4. 6. 2008; podal-li stěžovatel kasační stížnost k poštovní přepravě až dne 5. 6. 2008, stalo se tak - i v případě akceptace této varianty - již po uplynutí lhůty. Stěžovatel si uvedené skutečnosti byl patrně vědom, protože v kasační stížnosti nepravdivě tvrdí, že mu napadený rozsudek byl doručen dne 22. 5. 2008 (pak by poslední den lhůty připadal na 5. 6., kdy stěžovatel podal kasační stížnost), přestože písemnost fakticky převzal již den předtím.

Na základě toho Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatěnou ve smyslu , neboť i kdyby byla prokázána pravdivost stěžovatelových tvrzení (kterýžto závěr Ústavní soud nijak nepředjímá), stejně by bylo rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnosti pro opožděnost správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 5. března 2009

František Duchoň

předseda senátu