Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3043/08

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Prefa Pardubice a. s., se sídlem Rosice nad Labem, U Prefy 579, zastoupené JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem v Praze 4, Na Zámecké 7, proti rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008 zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 10. 12. 2008, doplněnou k výzvě Ústavního soudu podáním ze dne 5. 2. 2009, stěžovatelka brojila proti dopisu předsedy Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008 zn. . V něm předseda soudu reagoval na stěžovatelčina podání ze dne 2. 9. 2008, z nichž jedno bylo označeno jako stížnost podle § 126 odst. 2 písm. c) a § 170 písm. a) zákona o soudech a soudcích a obsahovalo nesouhlas s tím, jak místopředsedkyně téhož soudu vyřídila (dopisem ze dne 6. 5. 2008) stěžovatelčinu předchozí stížnost ze dne 11. 4. 2008 na průtahy v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. , druhé pak bylo označeno jako návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdila, že uvedený dopis obsahově představuje "rozhodnutí" o zamítnutí její stížnosti a o návrhu, jak jsou výše uvedeny, v další části pak, že jde o opatření, eventuálně o zásah orgánu veřejné moci dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", a že se jejím prostřednictvím domáhá toho, aby o její stížnosti a návrhu ze dne 11. 4. 2008, zejména pak o kárném provinění soudce JUDr. P. V., rozhodl nepodjatý soudce. Přitom vyjadřuje (s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 121) nesouhlas s názorem předsedy Krajského soudu v Hradci Králové, který neshledal žádné pochybení, pokud o stěžovatelčině stížnosti ze dne 11. 4. 2008 rozhodovala místopředsedkyně téhož soudu, a dále tvrdí, že pod "záštitou" této místopředsedkyně dochází ve zmíněném konkurzním řízení k nezákonnostem (a korupci). Tuto svou argumentaci dále rozvíjí; tvrdí, že v podání ze dne 2. 9. 2008 namítala neadekvátnost délky vyřizování jejích návrhů, resp. rozhodování o nich, a vyvozovala v něm, že o její (předchozí) stížnosti by měl rozhodovat soudce, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti, což se však neděje, neboť v daném případě existuje propojenost mezi místopředsedkyní soudu a správcem konkurzní podstaty v "její" konkursní věci, jakož i soudci projednávajícími konkursní věci.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 ), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Ústavní soud se ztotožňuje se stěžovatelčiným názorem, že stížnost podle a násl. zákona o soudech a soudcích slouží k zajištění ústavně zaručeného základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ( d). V prvé řadě je ale třeba zdůraznit, že uvedená stížnost musí směřovat proti průtahům v řízení (a také nevhodnému chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem - o takovou situaci však v posuzované věci nejde). V žádném případě nejde o prostředek, kterým by bylo možno brojit proti postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti (viz zákona o soudech a soudcích). Z tohoto důvodu je (eventuální) stížnostní argumentace, že v soudním řízení došlo k porušení zákona, nepřípadná, a to stejné platí ve vztahu k ústavní stížnosti.

Dále je třeba zmínit, že průtahy v soudním řízení, jež v daném případě jsou (a mohou být) relevantním důvodem pro podání stížnosti podle a násl. zákona o soudech a soudcích, představují z hlediska tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci [srov. ustanovení a ]. Přitom podle platí, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Podle již ustálené judikatury Ústavního soudu nelze za takový prostředek, který by bylo třeba vyčerpat, považovat zmíněnou stížnost podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2004

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 7, s. 41), nýbrž (až) návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a téhož zákona. Ústavní stížností pak musí být především napadeno rozhodnutí o zmíněném návrhu na určení lhůty; je samozřejmě možné, aby ústavní stížnost směřovala rovněž proti vlastním průtahům v řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2005

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 110). Lze si také představit (spíše výjimečnou) situaci, kdy návrh dle § 174a zákona o soudech a soudcích by nebylo možno považovat za dostatečně efektivní prostředek, a tudíž by ani nebylo možno trvat na jeho podání (vyčerpání).

Stěžovatelka však takový návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích podala (zabýval se jím ostatně i předseda Krajského soudu v Hradci Králové ve svém dopise ze dne 10. 10. 2008 zn. ), načež Vrchní soud v Praze o něm rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2008 č. j. ÚL 13/2009-6929 tak, že jej zamítl. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009

sp. zn.

jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

I kdyby se Ústavní soud (snad) ztotožnil se stěžovatelčiným názorem, že v případě napadeného dopisu předsedy soudu jde o rozhodnutí či opatření ve smyslu , evidentně se v souvislosti s průtahy v řízení nejedná o rozhodnutí o posledním opravném prostředku ve smyslu . Již jen z tohoto důvodu jej nelze napadat a také přezkoumávat samostatně, bez ohledu na rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práv; v daném směru nutno poukázat na obsáhlou argumentaci obsaženou (mj.) v usnesení ze dne 12. 1. 2007

sp. zn.

(dostupném na internetové adrese http://nalus.usoud.cz), kde Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost, jež nenapadá rozhodnutí o posledním opravném prostředku, nelze pokládat za přípustnou.

Lze tedy shrnout, že věc průtahů ve zmíněném konkursním řízení již předmětem ústavněprávního přezkumu byla, ovšem i kdyby se tak nestalo, mohl by Ústavní soud k danému přezkumu přistoupit jen prostřednictvím rozhodnutí o posledním prostředku ochrany práv, kterážto podmínka však v posuzované věci splněna nebyla. Jiný přístup by ostatně vedl k tomu, že by se Ústavní soud stal v podstatě orgánem, který by vyřizoval podání účastníků řízení nespokojených s tím, jak byla jejich stížnost na průtahy v řízení podle § 164 a násl. zákona o soudech a soudcích vyřízena nebo dokonce jak byla vyřízena stížnost na to, jak byla vyřízena (předchozí) stížnost na průtahy v řízení. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není orgánem státní správy obecných soudů, taková role mu zjevně nepřísluší.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu