Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1962/07

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem Praha 10, Litevská 8/1174, proti sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 31. 5. 2007, čj. 1 NZC 300/2006 - 14, spojené s návrhem na zrušení části ustanovení , o rodině, takto:

Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení části ustanovení , o rodině, se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2007, napadl stěžovatel podle ustanovení a sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 31. 5. 2007, čj. 1 NZC 300/2006 - 14. Uvedl, že jím došlo k porušení práv stěžovatele i dítěte, v ustanovení Úmluvy o právech dítěte a d.

Stěžovatel současně uvedl, že k porušení jeho základních práv došlo v souvislosti s aplikací § 57 odst. 1 zákona o rodině, proto navrhl zrušení části tohoto ustanovení, konkrétně tak, aby z předmětného ustanovení byla vyňata slova "do šesti měsíců".

V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že podal dne 9. 11. 2006 podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství, podle § 62 zákona o rodině, a požádal o podání návrhu na popření otcovství k nezletilé Evě (jedná se o pseudonym). Stěžovatel uznal, před matrikovým úřadem pro Prahu 4, své otcovství k nezletilé Evě. Jeho manželství s matkou nezletilé bylo dne 27. 2. 2003 rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3. V květnu 2006 matka nezletilé sdělila stěžovateli, že není biologickým otcem nezletilé Evy. Ve snaze vyloučit jakékoliv pochybnosti podstoupili stěžovatel, matka nezletilé i nezletilá genetické vyšetření. Znalecký posudek zcela vyloučil možnost biologického otcovství stěžovatele. Nejvyšší státní zástupce podnět stěžovatele vyřídil sdělením, že nebyly splněny podmínky k podání návrhu podle § 62 zákona o rodině. Stěžovatel je přesvědčen, že je v souladu s nezadatelnými právy dítěte, deklarovanými Chartou práv dítěte, i jeho právo znát, a pokud možno žít se svým biologickým otcem. Stěžovatel platí na výživu dítěte 1.700,- Kč měsíčně, je nezaměstnaný, zatímco matkou označený biologický otec dítěte je příslušníkem Policie ČR a má pravidelný příjem.

V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby z ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině "manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem" byla vypuštěna slova "do šesti měsíců". Návrh podal v přesvědčení, že toto ustanovení zásadně zasahuje do práv otců a zbavuje je možnosti vykonat své právo v době, kdy se dozví rozhodnou skutečnost.

Ústavní soud poté, co přezkoumal postup a rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství z hlediska porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že předmětnou problematiku ve svých rozhodnutích řešil již několikrát (srovnej např. usnesení

sp. zn.

,

,

), a proto na ně v předmětné věci odkazuje.

V ustanovení se uvádí, že ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Již dříve Ústavní soud judikoval, že není nezbytné, aby příslušný akt byl vždy výslovně označen jako "rozhodnutí". Rozhodující je skutečnost, zda orgán veřejné moci autoritativním způsobem zasáhl do právní sféry stěžovatele (např. usnesení

sp. zn.

).

Nejvyšší státní zastupitelství při aplikaci § 62 zákona o rodině rozhoduje pouze o tom, zda bude realizovat své oprávnění podle citovaného ustanovení. Z uvedeného vyplývá, že sdělení Nejvyššího státního zastupitelství o tom, že podmínky pro podání žaloby na popření otcovství podle zákona o rodině nebyly splněny, nelze považovat za rozhodnutí či opatření podle ustanovení . Jedná se pouze o vyrozumění stěžovatele o tom, jak bylo s jeho návrhem naloženo a z jakých důvodů. Právo stěžovatele popřít otcovství zaniklo marným uplynutím zákonné lhůty.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, jak to uvádí v ústavní stížnosti.

Poněvadž byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud se nezabýval návrhem na zrušení části ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině, neboť tento návrh má k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí její právní osud.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu