Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2950/08

Ústavní soud rozhodl v právní věci Mgr. M. P., advokátky, o ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2008 sp.zn. , rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2008 sp.zn. a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 9. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 12. 2008, se Mgr. M. P., coby zástupkyně D. M., domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byl D. M. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), a to ve stádiu pokusu, dále sbíhajícím se trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 trestního zákona a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b trestního zákona. Tvrdila, že napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva D. M., a to právo na spravedlivý proces, zakotvené v a d (dále jen ""). Dále pak jmenované soudy měly porušit zásadu přiměřenosti ukládaných omezení ústavním pořádkem zaručených práv a svobod ve smyslu y.

Mgr. M. P. v ústavní stížnosti poukázala na stavovskou a zákonem danou povinnost chránit zájmy klienta, z kterýchžto důvodů návrh podává, neboť má za to, že v řízeních před obecnými soudy bylo zasaženo do ústavním pořádkem zaručených práv klienta. Co do zmocnění uvedla, že "s ohledem na skutečnost, že jsme byli ustanoveni stěžovateli v trestním řízení, uplatní se toto ustanovení i na možnost podat ústavní stížnost".

Vzhledem k tomu, že k ústavní stížnosti nebyla připojena plná moc zmocňující Mgr. M. P. k podání ústavní stížnosti a k zastupování před Ústavním soudem, čímž ústavní stížnost postrádala náležitosti a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), Ústavní soud vyzval navrhovatelku k předložení plné moci, jíž by prokázala oprávnění zastupovat D. M. v řízení před Ústavním soudem. Ve stanovené 20denní lhůtě však nebyla tato vada podání odstraněna. Navrhovatelka na ni reagovala sdělením, že jí není známo, kde se D. M. fyzicky nachází (zda je ve výkonu trestu, v odborném léčení či na jiném místě). V případě, ze Ústavní soud bude trvat na doložení speciální plné moci, požádala o poskytnutí nezbytné součinnosti se zjištěním současného pobytu jejího klienta.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost, kterou podal advokát za jinou osobu, aniž by k tomu byl přímo touto osobou zmocněn ve smyslu ustanovení , je věcně projednatelná.

Podle ustanovení může návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává. Aktivní legitimace je pak stanovena speciálně pro jednotlivé druhy řízení před Ústavním soudem. Pro řízení o ústavní stížnosti je třeba vyjít z ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Z dikce posledně citovaného ustanovení vyplývá, že podatel ústavní stížnosti musí tvrdit, že v napadeném řízení došlo k porušení jeho základních práv nebo svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud dovodil, že účastníkem řízení v napadené věci byl D. M. Jedině on je tedy oprávněn za podmínek stanovených brojit proti řízení a v něm vydaným rozhodnutím, kterými mělo být zasaženo do jeho ústavních práv, ústavní stížností, neboť ochrany základních práv a svobod se může domáhat pouze ten, kdo je jejich nositelem, nikoliv jakákoliv osoba, byť by se legitimně domnívala, že tak činí v zájmu tohoto jednotlivce. V daném případě však ústavní stížnost podala Mgr. M. P., aniž by k tomu byla D. M. zmocněna. Je přitom zřejmé, že sama nebyla účastníkem řízení, v němž došlo k vydání napadených rozhodnutí. Není proto k podání ústavní stížnosti pro nedostatek procesní legitimace oprávněna (srov. usnesení

sp. zn.

,

).

Navrhovatelka Mgr. M. P. připojila k ústavní stížnosti kopii opatření Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2007 sp.zn. , jímž byla ustanovena obhájcem obviněného D. M. v trestním řízení, maje zato, že toto opatření pokrývá rovněž zmocnění k podání ústavní stížnosti. Takový výklad navrhovatelky však nelze akceptovat. Předně ustanovení obhájce, na něž navrhovatelka odkazuje, je omezeno trváním důvodů nutné obhajoby, o kterou se v dané věci nejedná. Řízení před Ústavním soudem není pokračováním řízení trestního a stěžovatel v něm nemá postavení obviněného. Povinná účast advokáta na straně stěžovatele není obhajobou, nýbrž právním zastoupením osoby, která jako navrhovatel řízení před Ústavním soudem podáním ústavní stížnosti zahajuje. Dále, jelikož Ústavní soud není součástí obecné justice, řízení, jakož i zastupování účastníka řízení před ním, upravuje zvláštní předpis, a to , který výslovně stanoví podmínku udělení zvláštní plné moci k řízení před Ústavním soudem. Tato plná moc k zastupování účastníka, jako nepominutelná procesní náležitost, musí být Ústavnímu soudu předložena spolu s tím kterým podáním, v posuzované věci tedy v okamžiku, kdy řízení před Ústavním soudem mělo být zahájeno (, 2 ). V tomto ohledu je proto také bezpředmětná žádost navrhovatelky o poskytnutí nezbytné součinnosti se zjištěním pobytu D. M., neboť ani dodatečně udělená plná moc nemůže zhojit předmětnou vadu podání.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. února 2009

Stanislav Balík

soudce zpravodaj