Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1955/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. K., právně zastoupeného JUDr. Markem Bánským, advokátem se sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 3. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel napadl shora uvedené rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a.s.) částku 950 Kč a náhradu nákladů řízení ve výší 6.669 Kč s odůvodněním, že jím byl porušen zejména d.

Žalobce se na stěžovateli domáhal úhrady částky 950 Kč (jízdné a přirážka podle Městského přepravního řádu), neboť měl za to, že stěžovatel se při revizi jízdenek konané dne 23. 9. 2005 na lince Metro B neprokázal platnou jízdenkou. Současně se domáhal náhrady nákladů řízení ve výše uvedené částce. Obvodní soud pro Prahu 3 v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že poučil účastníky o tom, že soud může ve věci rozhodnout dle § 115a o .s. ř. bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů a současně účastníky vyzval, aby soudu v určené lhůtě sdělili, zda se vzdávají účasti na projednávané věci a souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má soud za to, že proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nemají námitek ( ). Lustrem spisu se stěžovateli nepodařilo tuto výzvu nalézt, a to včetně dokladu o jejím doručení, a není tedy zjevné, zda byla soudem vůbec odeslána. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že výzva měla být doručena tzv. fikcí doručení, kterou prvostupňový soud považoval za procesně korektní způsob.

Ze skutečnosti, že se stěžovatel v dané lhůtě k výzvě nevyjádřil, soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro fikci, že nemá proti postupu podle žádných námitek, a proto soud nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě žalobcových tvrzení a jím předložených důkazů tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. S ohledem na skutečnost, že zákon proti rozsudku neumožňuje podat odvolání (dle ), rozsudek soud podrobně neodůvodňoval a uvedl pouze předmět řízení a závěr o skutkovém stavu a právním posouzení věci.

Podle přesvědčení stěžovatele byla soudem zjištěná skutková tvrzení naprosto nesprávná, neboť předmětné přepravní kontrole se vůbec nepodrobil stěžovatel, ale neznámý pachatel, který padělal jeho občanský průkaz a jím se prokázal revizorovi. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá z toho, že občanský průkaz, kterým se tato osoba prokázala, byl (jak vyplývá ze záznamu revizora) občanský průkaz starého typu, jehož číslo se skládá z označení série (písmenem) a čísla. Stěžovatel je však již od svého sňatku, tedy od dubna roku 2001, držitelem občanského průkazu nového typu. Krom toho byla v občanském průkazu uvedena stará adresa trvalého pobytu stěžovatele v Pr., na níž se stěžovatel nezdržuje již od roku 2001 a změnu trvalého pobytu nahlásil v roce 2004. Na tuto adresu pak byla stěžovateli adresována korespondence ve výše uvedené žalobě, proto ji ani nemohl převzít.

Popsaným postupem soud odebral stěžovateli možnost vyjádřit se k žalobě, navrhnout ke svým tvrzením důkazy a právo na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti. S ohledem na předmět sporu byla stěžovateli odňata možnost domáhat se nápravy formou řádného opravného prostředku. V takovém postupu stěžovatel spatřuje zásadní porušení jeho práva dle článku 38 odst. 2d, podle kterého má každý právo na to, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud z přiloženého soudního spisu nezjistil žádné skutečnosti, které by postup soudu mohly zpochybnit. Původně vydaný platební rozkaz byl zrušen usnesením soudu ze dne 15. 11. 2007 a stejným usnesením byl stěžovatel vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Zásilka byla stěžovateli doručována na adresu P., která je adresou trvalého pobytu stěžovatele. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel zásilku uloženou dne 14. 1. 2008 ve stanovené lhůtě nevyzvedl, soud ji považoval za doručenou. Pokud za dané situace soud rozhodoval bez nařízení jednání, postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními , jakož i d. Přezkoumávat námitky stěžovatele, směřující proti skutkovým zjištěním obecného soudu, není úkolem Ústavního soudu, a to zvláště v situaci, kdy se z pohledu jednoduchého práva jedná o bagatelní věc, u níž je dle nepřípustné odvolání.

Ústavní soud připomíná, že otázkou bagatelních věcí v souvislosti s výší předmětné částky se již zabýval ve své judikatuře a například v usnesení

sp. zn.

(dostupném na http://nalus.usoud.cz) dospěl k závěru, že zjevná neopodstatněnost daného návrhu vyplývá již jen z materiální stránky věci.

Ústavní soud shodně jako ve svých předchozích rozhodnutích (např.

sp. zn.

,

sp. zn.

), v nichž se zabýval otázkou bagatelních věcí v souvislosti s výší předmětné částky, konstatuje, že jeho úkolem je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [, písm. d)y ČR, ust. zákona]. Pakliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, v němž jde o věc evidentně bagatelní, pak jen stěží se lze domnívat, že by takové rozhodnutí bylo z kvantitativního hlediska s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatele (viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 8. listopadu 2005

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Za uvedeného stavu Ústavní soud nepochybuje o tom, že výsledek řízení v dané věci vzhledem ke všem okolnostem případu je možno považovat za spravedlivý, a proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2009

Stanislav Balík

předseda senátu