Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1089/08

Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Pragner s. r. o., se sídlem v Praze 4, Pod Lesem 2147/23, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008 č. j. -79, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2006 č. j. -30 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2005 č. j. -19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 29. 4. 2008 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tím, že byla zkrácena na svých ústavně zaručených právech, zejména pak na svém právu na spravedlivý proces ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen ""), a dále že měla být porušena zásada rovnosti v právech zakotvená v y a rovněž zásady zakotvené v , y a y.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, shora označeným usnesením Okresního soudu v Ostravě byl zamítnut stěžovatelčin návrh na nařízení exekuce s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky ustanovení a 4 exekučního řádu (dále též jen "e. ř."), protože stěžovatelka, pokud předložila jen úředně ověřenou kopii smlouvy o postoupení pohledávek, neprokázala převod práva přiznaného exekučními tituly; zau ověřenou státním orgánem totiž lze považovat pouze takovou soukromouu, na níž jsou podpisy stran ověřeny zákonem předepsaným způsobem. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně výše označeným usnesením potvrdil. Dovolání stěžovatelky pak bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením napadeným touto ústavní stížností s tím, že není přípustné, a to ani podle ve spojení s odst. 2 (dále jen "").

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že došlo k její protiprávní diskriminaci v důsledku nejednotné interpretace a aplikace ustanovení § 36 odst. 4 e. ř. ze strany obecných soudů, přičemž poukazuje na řadu rozhodnutí různých soudů vydaných v řízeních, kde byla účastnicí a v nichž byla exekuce nařízena i přesto, že předložila "jen" úředně ověřené kopie smluv o postoupení pohledávek, tedy bez úředně ověřených podpisů postupitele a postupníka. Dále pak polemizuje s výše uvedeným právním závěrem soudu prvního a druhého stupně a tvrdí, že došlo k nepřípustně rozšiřujícímu výkladu citovaného ustanovení exekučního řádu. Nejvyššímu soudu pak vytýká, že odmítl odvolání, ačkoli dle jeho názoru bylo přípustné ve smyslu a odst. 3 právě pro rozdílnost v rozhodování obecných soudů.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (, 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen ""), a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.

Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

Ústavní soud se otázkou ústavnosti výkladu § 36 odst. 4 e. ř. opakovaně zabýval v souvislosti s předchozími ústavními stížnostmi téže stěžovatelky (viz např. usnesení ze dne 23. 8. 2007

sp. zn.

) a již nemá, co by v dané souvislosti nad rámec odůvodnění příslušných rozhodnutí dodal. Tvrdí-li stěžovatelka, že je diskriminována v důsledku rozdílné rozhodovací praxe, resp. namítá-li, že Nejvyšší soud měl na tuto situaci reagovat a dovolání připustit, z odůvodnění napadeného rozhodnutí tohoto soudu je zcela zřejmé, že předmětnou právní otázku opakovaně řešil, přičemž soudy nižších stupňů v dané věci rozhodly v souladu s jeho judikaturou. Pokud některé soudy rozhodují (v rozporu se zákonem) jinak, je to jev samozřejmě nežádoucí, nicméně připuštění dovolání by zde k jeho odstranění vést nemohlo. Závěru Nejvyššího soudu, že odlišné rozhodování soudů prvního stupně není způsobilé založit "zásadní právní význam", tak nic vytknout nelze.

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu