Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2389/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci návrhu Ing. P. M., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Kopřivou, advokátem se sídlem Brno, Zahradnická 6, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. a proti rozsudku Okresního soudu pro Brno - venkov ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu vycházejícím z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení a d shora označená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ ].

Stěžovatel napadl svým podáním rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího za situace, kdy proti uvedeným rozhodnutím podal dovolání, které dovolací soud odmítl jako nepřípustné podle Lhůtu k podání ústavní stížnosti stěžovatel pak zjevně odvíjí ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu, tj. od 3. 9. 2008.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Dovolání stěžovatele však v dané věci bylo odmítnuto proto, že nebylo - podle - objektivně přípustné; stalo se tak tedy z důvodu, že jím napadený výrok (ve věci úpravy styku rodiče s dítětem) je z dovolacího přezkumu vyloučen. O odmítnutí dovolání "z důvodů závisejících na uvážení" [srov. ] tím nemůže být řeč, a dobrodiní citovaného ustanovení se zde - ve prospěch stěžovatele - neuplatní.

Podle konstantní judikatury Ústavního soudu z citovaného ustanovení , 4 pak plyne, že bylo-li dovolání odmítnuto jako nepřípustné, a toto posouzení nezáviselo na uvážení dovolacího soudu, počíná lhůta pro podání ústavní stížnosti běžet nikoli od doručení usnesení dovolacího soudu, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího; to je totiž i rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (např. viz usnesení

sp. zn.

, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek č. 33, usnesení č. 32, z poslední doby usnesení ze dne 24. 9. 2008

sp. zn.

, a další).

Tak je tomu i v dané věci; lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy počíná od 30. 4. 2008, kdy byl stěžovateli doručen napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008 sp. zn. .

Byla-li však ústavní stížnost podána až poté, co rozhodl dovolací soud o podaném dovolání - dne 23. 9. 2008 - stalo se tak zjevně po zákonné lhůtě, tedy opožděně.

Proti odmítavému rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel (ač řádně poučen a právně zastoupen) žádné námitky nevznesl (o jeho věcné správnosti nemůže být pochyb), a ústavní stížnost proti němu ani nesměřuje.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl (soudcem zpravodajem) podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj