Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1400/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele Ing. M. M., právně zastoupeného advokátem JUDr. Janem Lindou, Dlouhá 13, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 1. 2007 č.j. -25 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2007 č.j. -37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 31. 5. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že mu byl doručen platební rozkaz, jímž mu byla stanovena povinnost uhradit Komerční bance, a. s., částku 17.493,70,- Kč, a to včetně úroku z prodlení. O povinnosti zaplatit spornou částku však nebylo rozhodnuto formou usnesení, jak vyžaduje ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). I přes uvedené procesní pochybení rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem pro uznání, který byl následně potvrzen napadeným rozsudkem Městského soudu. Stěžovatel poukazuje především na ustanovení a 5, dle nichž je základním předpokladem vydání rozsudku pro uznání vydání usnesení, jímž bude účastník řízení vyzván, aby se k věci písemně vyjádřil a aby v případě neuznání nároku vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu. O možnosti nastoupení fikce musí být účastník poučen ( ) Dle náhledu stěžovatele došlo postupem obecných soudů k zásahu do jeho základních práv garantovaných y, neboť tyto mu odepřely právo na veřejné projednání věci, právo na přítomnost při projednávání věci a právo se ve věci vyjádřit.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

V projednávaném případě brojí stěžovatel především proti té skutečnosti, že výzva dle ustanovení neměla zákonem předepsanou formu usnesení, ale byla součástí platebního rozhodnutí. K uvedenému ústavní soud konstatuje, že touto problematikou se v minulosti již zabýval a ani v tomto případě neshledává důvody svoji judikaturu jakkoli měnit. Stěžovatel ve svém návrhu nenamítá, že by nebyl ze strany obecného soudu vyzván či poučen o svých právech jak to vyžaduje ustanovení V podstatě jedinou je tak námitka, že předmětná výzva byla začleněna do platebního rozkazu a nikoli do samostatného usnesení. Nad právní argumentaci obsaženou ve svém usnesení

sp. zn.

(dostupném na "http://nalus.usoud.cz") Ústavní soud dále uvádí, že za podstatnou považuje především tu skutečnost, že formální neoznačení předmětné výzvy jako "usnesení" nemělo vliv na materiální podstatu práv stěžovatele. Ten reagoval na výzvu soudu toliko blanketním odporem s návrhem, aby byla žalobci uložena povinnost předložit důkazy. Na stanovisko, že byl stěžovatel jakkoli zkrácen na svých právech garantovaných y, tak přistoupit nelze.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2008

Michaela Židlická

předseda senátu