Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1894/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Ministerstva financí, se sídlem Praha 1, Letenská 525/15, za něhož před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. října 2006 č. j. -26, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2007 č. j. -39 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2008 č. j. -53, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. července 2008, se stěžovatelka podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do práv stěžovatelky garantovaných y (dále jen ""), d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Družstevní podnik strojírenský, výrobní družstvo Praha se žalobou podanou dne 21. října 2005 domáhalo určení vlastnického práva k nemovitostem v žalobě specifikovaných. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 4. října 2006 č. j. -26 žalobě vyhověl. Na základě odvolání podaného stěžovatelkou Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. května 2007 č. j. -39 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud pak dovolání stěžovatelkou podané odmítl usnesením ze dne 5. května 2008 č. j. -53 z důvodu jeho nepřípustnosti. Své rozhodovací důvody opřel Nejvyšší soud v daném případě o konstatování, že napadené rozhodnutí soudu odvolacího je v souladu s obsahem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006 sp. zn. , týkajícího se obdobného předmětu řízení, přičemž ústavní stížnost proti němu směřující byla usnesením ze dne 20. listopadu 2007

sp. zn.

Ústavním soudem odmítnuta. To s odůvodněním, jak se uvádí v ústavní stížnosti napadeném usnesení Nejvyššího soudu, že zrušením části nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004

sp. zn.

, publikovaném pod č. 278/2004 Sb., došlo k "rehabilitaci" ustanovení až a uvedenou derogací se obnovil stav založený těmito ustanoveními.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala průběh řízení před obecnými soudy a svoji argumentaci vedla polemikou s rozhodovacími důvody, ke kterým obecné soudy v průběhu soudního řízení dospěly. Rovněž zdůraznila, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení Smlouvy o založení Evropských společenství a dále taktéž , o veřejné podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť bezúplatné nabytí vlastnického práva by v daném případě splňovalo znaky veřejné podpory.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ ].

Poté, co posoudil námitky stěžovatelky a přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muu, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze souhlasit s tvrzením uvedeným v ústavní stížnosti, dle něhož obecné soudy interpretovaly před nimi posuzovaný relevantní rámec podústavního práva dopadající na předmětnou věc v rozporu se stěžovatelkou shora označenými ústavně zaručenými základními právy. Konsekvence, jež vyvodily z nálezu

sp. zn.

, jsou totiž naprosto adekvátní. Pro obecnou dostupnost uvedeného nálezu, s nímž jsou odůvodnění napadených rozhodnutí ve shodě, postačí na jeho obsah odkázat. Pouze na okraj Ústavní soud připomíná, že právě pro specifika tehdy rozhodované věci z pohledu normativní konstelace v označeném nálezu kromě vyložení dalších rozhodovacích důvodů závěrem konstatoval, že "lze tedy přisvědčit názoru navrhovatele, že zrušením části druhé čl. II. se obnoví stav založený ustanoveními , a ObčZ" (srov. usnesení

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, které skutečnosti byly zjištěny, jakými úvahami se soudy při rozhodování řídily a která ustanovení zákona na zjištěný skutkový stav použily ( ). Právní závěry, které obecné soudy po posouzení skutkových zjištění dovodily, jsou výsledkem aplikace a interpretace provedené v mezích ústavnosti. V tom, že výsledek řízení není pro stěžovatelku příznivý, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv. Z ústavního hlediska jsou napadená rozhodnutí akceptovatelná a jejich odůvodnění jsou ústavně konformní a srozumitelná.

Ústavní soud připomíná, že Úmluvy stejně jako hlava pátáy konkrétně nic neuvádí o tom, jak má být ta která věc posuzována, resp. jak mají být v řízení shromážděné důkazy posuzovány obecnými soudy. Zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatelka mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany.

Ústavní soud současně uvádí, že pokud se stěžovatelka v ústavní stížnosti pokoušela vést obranu svého zájmu skrze poukazy na Smlouvu o založení Evropského společenství a na , ačkoliv tuto obranu neuplatňovala před obecnými soudy, nemohl ji Ústavní soud akceptovat, neboť tzv. nova nejsou v řízení o ústavní stížnosti zásadně přípustná (srov. usnesení

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz).

Lze uzavřít, že napadenými rozhodnutími obecných soudů ke stěžovatelkou tvrzenému zásahu do základních práv zaručených ústavním pořádkem nedošlo.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu