Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2682/08

Ústavní soud rozhodl dne 6. listopadu 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti A. L., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem Sadová 531, 595 01 Velká Bíteš, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou včas se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. .

Jak stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, domáhal se žalobou u Krajského soudu v Brně určení neplatnosti leasingové smlouvy a vrácení plnění poskytnutého z titulu leasingové smlouvy, kterou uzavřel se společností S MORAVA Leasing, a. s. Nalézací soud však k námitce žalované společnosti řízení zastavil, neboť shledal, že leasingová smlouva obsahuje rozhodčí doložku, podle níž se strany smlouvy dohodly, že spory ze smlouvy budou řešeny rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při Asociaci leasingových společností ČR. Nalézací soud posoudil tuto doložku jako dostatečně určitou a platnou. Stejný názor dle stěžovatele zaujaly Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací a Nejvyšší soud jako soud dovolací.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že se závěrem obecných soudů nesouhlasí, neboť rozhodčí řízení mohou vést buď stálé rozhodčí soudy zřízené zákonem, nebo jeden či více rozhodců zvolených stranami sporu. Posuzovaná rozhodčí doložka však podle stěžovatele neurčuje konkrétního rozhodce a dostatečně určitě nestanovuje ani mechanismus, jakým bude tento rozhodce vybrán (podle stěžovatele ve smlouvě není obsažen seznam rozhodců při Asociaci leasingových společností, absentují bližší údaje o této asociaci, jako je sídlo, identifikační číslo, číslo registrace u Ministerstva vnitra atd.). Takové určení dle stěžovatele neodpovídá kogentnímu požadavku v ust. , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

Stěžovatel se proto domnívá, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu podle d. S ohledem na to navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil, vrátil věc Krajskému soudu v Brně a současně rozhodl, že v předmětném řízení je dána pravomoc soudu ve sporu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti bylo v podstatě tvrzení, že obecné soudy porušily právo stěžovatele na přístup k soudu, neboť dospěly k závěru, že není dána jejich pravomoc věc rozhodovat s ohledem na platnou rozhodčí doložku.

Ústavní soud po prostudování odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu porušení tohoto základního práva neshledal. Obecné soudy vyslovily nedostatek své pravomoci na základě kvalifikace a výkladu rozhodčí doložky jako soukromoprávního úkonu stěžovatele a leasingové společnosti, přičemž se neztotožnily s námitkami stěžovatele stran neurčitosti doložky. Ústavní soud neshledal na těchto závěrech jakýkoliv rozpor s kogentním zněním norem jednoduchého práva, který by dle ustálené judikatury Ústavního soudu případně mohl rovněž založit porušení základních práv.

Odepření přístupu k obecným soudům, které stěžovatel považuje za porušení svého ústavně zaručeného základního práva, tudíž nebylo ze strany obecných soudů svévolné, ale naopak odůvodněné, neboť odpovídalo projevu vůle obou smluvních stran leasingové smlouvy, resp. v ní obsažené rozhodčí doložky.

Ústavní soud k tomu poznamenává, že tyto závěry jsou naopak zcela konformní s judikaturou Ústavního soudu týkající se ochrany autonomie vůle a svobody individuálního jednání (srov. například nález

), kterou Ústavní soud formuloval v případech, kdy obecný soud svévolně a formalisticky interpretoval smluvní doložky o volbě místní příslušnosti soudu.

Stěžovatel se navíc mýlí, pokud za "jiné orgány" poskytující ochranu právům dle y zřejmě považuje též rozhodce či stálé rozhodčí soudy. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře totiž vyslovil závěr, že tyto soudy nelze považovat za orgány veřejné moci a nelze na ně tudíž klást ani požadavky spravedlivého procesu dle y (srov. např. rozhodnutí ,

aj., dostupná na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na to Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručeného základního práva podle y, jak v ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Za této situace Ústavní soud již nepřistoupil k odstraňování zmatečnosti petitu ústavní stížnosti, kterým stěžovatel navrhoval kasaci toliko usnesení Nejvyššího soudu a vrácení věci Krajskému soudu v Brně, když stěžovatel zřejmě přehlédl, že mezi těmito dvěma instancemi se věcí zabýval rovněž Vrchní soud v Olomouci. Případné odstranění této vady ústavní stížnosti by přirozeně nemohlo přinést stěžovateli příznivější rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2008

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu