Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2136/08

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Z. V. a Ing. D. S., zastoupených JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou, se sídlem Tišnovská 167, 614 00 Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. , a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 8. 2008, stěžovatelé napadli rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. (dále jen "rozsudek vrchního soudu"), kterým byli shledáni vinnými ze spáchání pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. l a § 148 odst. 2, odst. 3 písm. a), odst. 4 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") ve znění Rovněž napadli usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), jímž byl rozsudek vrchního soudu (k námitkám stěžovatelů na nepřiměřenost uloženého trestu ve vztahu k délce řízení) zrušen pokud jde o stěžovatele ve výroku o trestu a vrchnímu soudu bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené o Ústavním soudu (dále jen "").

Ústavní stížnost není přípustná.

Podle platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelé však podávají ústavní stížnost za situace, kdy k vyčerpání procesních prostředků došlo toliko pokud jde o výrok o vině, nikoliv pokud jde o výrok o trestu. Dle přesvědčení Ústavního soudu je přitom rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva v případě trestního řízení teprve takové rozhodnutí, kterým dojde k vyčerpání procesních prostředků jak pokud jde o výrok o vině, tak pokud jde o výrok o trestu.

V tomto směru Ústavní soud odkazuje na literaturu a judikaturu k řešení obdobné problematiky při posuzování trestněprávních dovolání. Dle komentáře k trestnímu řádu (Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád komentář; 5. vydání, Praha, C.H.Beck, 2005, str. 2005 II. dílu) "v případě, že odvolací soud zruší napadený rozsudek jen ve výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, a proto výrok o vině nabude právní moci, nelze jen proti výroku o vině podat odvolání." Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2004, sešit 2 pod T 654) "v případě, že odvolací soud částečně zruší napadený rozsudek ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a proto právní moci nabude jen odvolacím soudem nezměněná část výroku o vině, nelze jen proti již pravomocné části výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vždy vyčkat i uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání." Ústavní soud neshledává důvodů, pro by obdobné principy nemohl uplatnit i na posouzení projednávané ústavní stížnosti.

K podávání ústavní stížnosti za situace, kdy výrok o trestu je dosud předmětem řízení před obecnými soudu není žádný důvod. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti již existujícímu výroku o vině počne běžet až zároveň s počátkem běhu lhůty k podání ústavní stížnosti proti (dosud neexistujícímu) výroku o trestu. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti tedy stěžovatele nepoškozuje

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k uvedenému předložený návrh odmítnout podle jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2008

Ivana Janů

soudce zpravodaj