Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 366/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Josefem Zemanem, advokátem se sídlem Žižkova 498, Trutnov, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 19. 8. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhal se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu s odůvodněním, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " ").

Z přiloženého listinného materiálu se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově - soudu pro mládež sp. zn. ze dne 3. 9. 2014 uznán vinným přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle , , ve znění pozdějších předpisů, návodem k přečinu krádeže podle a , 3 a přečinem podílnictví podle , odst. 2 písm. a) . Za popsanou trestnou činnost soud stěžovatele odsoudil k úhrnnému peněžitému trestu v celkové výměře 100 000 Kč (200 denních sazeb po 500 Kč) a pro případ, že by nebyl tento trest ve stanovené lhůtě vykonán, k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Současně byl stěžovateli uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže konkretizovaných.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové - soud pro mládež usnesením sp. zn. ze dne 29. 10. 2014 rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, částečně zrušil ve výroku o trestech a podle § 259 odst. 1 trestního řádu vrátil věc soudu prvního stupně.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením sp. zn. ze dne 19. 8. 2015 podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítl jako nepřípustné. S odkazem na příslušnou literaturu a judikaturu Nejvyšší soud konstatoval, že v případě, kdy odvolací soud zruší odsuzující rozsudek jen ve výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, a proto výrok o vině nabude právní moci, nelze podat dovolání jen proti výroku o vině, ale je třeba vyčkat i pravomocného uložení trestu, popřípadě ochranného opatření nebo upuštění od potrestání (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 9. 10. 2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2004, sešit 2 pod č. T 654). Lhůta k podání dovolání pak běží i ohledně výroku o vině až od doručení rozsudku, kterým byl uložen trest, ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, popřípadě od doručení usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání podaném proti takovému rozsudku (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3143).

Stěžovatel se s rozhodnutím dovolacího soudu neztotožnil, pročež se obrátil na Ústavní soud. V ústavní stížnosti namítl porušení shora citovaného práva v důsledku odmítnutí podaného dovolání. Vyjádřil přesvědčení, že pravomocný výrok o vině měl být přezkoumán.

Ústavní soud zvážil předložený návrh z hlediska kompetencí daných mu y, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a shledal, že není opodstatněný.

Ústavní soud v posuzované věci nepřehlédl, že ústavní stížnost neobsahuje žádnou, natož pak ústavně právní argumentaci. Samotné tvrzení, že napadeným rozhodnutím dovolacího soudu došlo k porušení základních lidských práv stěžovatele, konkrétně práva na spravedlivý proces, za relevantní ústavněprávní argumentaci považovat nelze.

Z uvedených důvodů se Ústavní soud omezí na konstatování, že právní názor, o nějž se rozhodnutí Nejvyššího soudu, opírá, nevybočuje z mezí zákona a je z ústavního hlediska plně akceptovatelný. Rozhodnutí dovolacího soudu je současně založeno na racionálním a logicky zcela přesvědčivě vybudovaném argumentačním základě a Ústavní soud v tomto směru nemá důvod pochybovat o správnosti jeho závěrů. Totožný princip při posouzení projednatelnosti návrhu Ústavní soud ostatně uplatňuje i v řízení o ústavních stížnostech (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 11. 2008, dostupné na http://www.nalus.usoud.cz).

Závěrem dlužno připomenout, že právo na spravedlivý proces ( y), jehož se stěžovatel dovolává, není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V projednávaném případě Nejvyšší soud stanovené elementární požadavky spravedlnosti respektoval.

Za daných okolností pak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu