Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1069/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky LAMBDA CZ, s. r. o., se sídlem Brno, Lozíbky 1, zastoupené Mgr. Michalem Vávrou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 13, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -31 ze dne 12. února 2008, spojené s návrhem na zrušení ust. , takto:

Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení ust. se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka, s odkazem na porušení jejích základních práv vyplývajících z a d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, přiložených příloh a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně v řízení původně vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. po žalovaném Vysokém učení technickém v Brně (dále jen "žalovaný") domáhala zaplacení částky 469.457,- Kč s příslušenstvím. Na základě námitky věcné nepříslušnosti Krajského soudu v Brně vznesené žalovaným vyzval tento soud usnesením č. j. -23 ze dne 14. ledna 2008 stěžovatelku k vyjádření k postupu soudu o předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Následně Krajský soud v Brně přeložil věc k rozhodnutí o věcné příslušnosti Vrchnímu soudu v Olomouci, který v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl tak, že k projednání a rozhodnutí věci, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , je příslušný okresní soud dle ust. 9 odst. 1 a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Brně.

Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatelka napadla projednávanou stížností pouze v záhlaví citované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí též námitky proti postupu Krajského soudu v Brně a jeho shora citovanému usnesení. Ústavní soud, vázán petitem stížnosti, nikoli jeho odůvodněním, se bude proto zabývat pouze námitkami stěžovatelky směřujícími proti v záhlaví citovanému rozhodnutí.

Stěžovatelka zejména tvrdí, že v záhlaví citovaným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces chráněné y a Úmluvy, neboť toto rozhodnutí neobsahovalo bližší odůvodnění. V souvislosti s požadavkem na odůvodnění rozhodnutí odkazuje stěžovatelka též na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

. Ust. , s odkazem na něhož Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citované usnesení neodůvodnil, považuje stěžovatelka za rozporné s právem na spravedlivý proces. Zároveň je podle stěžovatelky uvedené ustanovení v rozporu s principy právního státu ve smyslu y ČR a s principem rovnosti zaručeným y a porušuje též zásadu dvouinstančnosti řízení. Stěžovatelka vyjadřuje respekt a pochopení toho, že "pouhá" procesní rozhodnutí, kterým nikdo neodporuje, nemusejí být s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení odůvodněna. To však podle přesvědčení stěžovatelky neplatí při rozhodování o věcné příslušnosti soudu, neboť pro rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu je nutno posoudit samotné meritum věci. Dále je stěžovatelka toho názoru, že postupem Vrchního soudu v Olomouci bylo porušeno její základní právo zakotvené v y, neboť byla odňata svému zákonnému soudci. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu

. Stěžovatelka uvádí, že jí podaný návrh na zahájení řízení proti žalovanému o zaplacení částky 469.457,- Kč byl podán k věcně a místně a příslušnému soudu, kterým je Krajský soud v Brně. Vrchní soud v Olomouci podle názoru stěžovatelky nerespektoval zákonná pravidla o určování věcné příslušnosti soudů.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. K zásahu je oprávněn pouze tehdy, došlo-li pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem.

Podstatou ústavní stížnosti je námitka, že Vrchní soud v Olomouci nesprávně a bez řádného odůvodnění rozhodl o věcné příslušnosti k projednání žaloby o zaplacení částky 469.457,- Kč, čímž porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces a zákonného soudce.

Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, v daném případě (viz např. nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

). Místo pro zásah Ústavního soudu pro porušení práva na zákonného soudce zakotveného v y by bylo pouze ve výjimečných případech, např. pokud by závěr obecných soudů ohledně věcné příslušnosti zjevně neměl jakoukoliv oporu v zákoně, tj. byl výsledkem zřejmého omylu nebo zneužití. Stejně jako v jiných případech, také zde náleží především obecným soudům vyložit a aplikovat zákonná ustanovení o věcné příslušnosti soudu.

Ústavní soud má za to, že Vrchní soud v Olomouci postupoval v projednávaném případě při posouzení věcné příslušnosti způsobem a postupem předvídaným a v záhlaví citované rozhodnutí je rozhodnutím učiněným na základě zákona a nenaznačuje jakékoliv známky libovůle. Přitom Ústavní soud neshledal, že by ust. občanského soudního řadu, které Vrchní soud v Olomouci aplikoval v souvislosti s vydáním v záhlaví citovaného nemeritorního procesního rozhodnutí, bylo samo o sobě protiústavní. Lze si představit situace, kdy je vhodné rozhodnutí vydané dle ustanovení občanského soudního řadu odůvodnit, např. když je potřebné v konkrétní věci z důvodu sjednocení soudní praxe vyložit aplikované ust. , případně občanského soudního řadu, v případech, kdy o určení věcné příslušnosti může vznikat pochybnost. Podle názoru Ústavního soudu by bylo vhodnější, kdyby v daném případě rozhodnutí Vrchního soudu o určení věcné příslušnosti odůvodněno bylo, neboť o věcné příslušnosti okresního soudu k projednání žaloby stěžovatelky pochybnost vznikat může a určení věcné příslušnosti není "zcela jasné". Přestože se však eventuelní uvedení odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí jeví Ústavnímu soudu jako vhodné, je Ústavní soud přesvědčen, že v daném případě postupem Vrchního soudu v Olomouci k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo, když bylo postupováno v souladu se zákonem a uvedení odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí nebylo nezbytně nutné, neboť se jedná "pouze" o rozhodnutí procesní.

Pokud jde o odkazy stěžovatelky na nálezy Ústavního soudu, jeví se tyto jako nepřípadné. Nález

sp. zn.

se týká zrušení ust. a nutnosti odůvodnění rozhodnutí o dovolání, které má jiný charakter než rozhodnutí procesní, jehož se týká věc stěžovatelky. V případě projednávaném u Ústavního soudu pod

sp. zn.

bylo v řízení o věci stěžovatele rozhodnuto bez ústního jednání, přičemž pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Konečně ve věci projednávané u Ústavního soudu pod

sp. zn.

byl zásah do práva stěžovatele na zákonného soudce spatřován v nedodržení rozvrhem práce určeného složení senátu, což je opět případ zcela odlišný.

Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v daném okamžiku důvod zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů neshledal.

Návrh stěžovatelky na zrušení ust. má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti. Byla-li tedy ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ust. .

V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu ve vztahu k v záhlaví citovanému rozhodnutí žádné pochybení rozhodujícího soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení části ustanovení zákona podle ust. , písm. b) odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu