Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 630/08

Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. V. D., zastoupeného Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, AK Nám. T. G. Masaryka 17, 690 02 Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2007 č. j. -29 a výroku IV. usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 25. 10. 2007 č. j. -21 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti žádá stěžovatel zrušení příslušných výroků v záhlaví označených usnesení obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 d (dále jen " ").

Z podané ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou usnesením ze dne 25. 10. 2007 č. j. -21 zastavil řízení, v němž se stěžovatel po žalovaných L. a I. Š. domáhal zaplacení kupní ceny společně a nerozdílně, neboť žalovaná v průběhu řízení požadovanou částku zaplatila. Ve výroku IV. svého usnesení uložil soud stěžovateli zaplatit žalovanému náklady řízení s odkazem na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. , dle kterého splnění závazku, jenž vznikl jen jednomu z manželů za trvání manželství, nemůže věřitel soudně vymoci po druhém z manželů bez ohledu na skutečnost, zda závazek tvořil společné jmění manželů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 12. 2007 č. j. -29 usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku IV. potvrdil.

Stěžovatel namítá, že odůvodnění rozhodnutí soudu odkazující stroze na názor Nejvyššího soudu činí takové rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, jakož i protiústavním, jelikož zcela popírá legitimní očekávání věřitele domoci se svých práv soudní cestou, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v době před vydáním uvedeného rozsudku Nejvyšší soud dospěl ke zcela opačným závěrům. Dle názoru stěžovatele je jeho argumentace příliš extenzívní, vybočující z úmyslu zákonodárce a nemající oporu v zákoně, který je zcela jednoznačný. Stěžovatel pak v podrobnostech přednáší argumentaci na podporu vlastního právního názoru.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není další instancí v rámci soustavy obecných soudů a nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti, pokud došlo k porušení běžné zákonnosti, ale jedině tehdy, pokud takové porušení současně představuje zásah do ústavně zaručených práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti Ústavnímu soudu nepřísluší - zásadně - podávat výklad podústavního práva, a není - oproti Nejvyššímu soudu - povolán ani k tomu, aby dbal o sjednocování soudní praxe. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nález,

sp. zn.

, dostup. na http://nalus.usoud.cz).

Žádná z výše uvedených situací odůvodňující kasační zásah Ústavního soudu v projednávané věci nenastala. Pokud jde o stěžovatelovy pochyby ohledně ústavně konformní interpretace dotčeného ustanovení , odkazuje Ústavní soud na usnesení (dostup. na http://nalus.usoud.cz), v němž byla tato otázka podrobena ústavněprávnímu přezkumu. Vzhledem k tomu, že obdobnou věcí stěžovatele se Ústavní soud zabýval též v usnesení , odkazuje Ústavní soud i na něj, jelikož se závěry v něm obsaženými se ztotožňuje a nemá důvodu se od nich odchylovat.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k závěru konstatujícímu zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti nevyzýval Ústavní soud stěžovatele či jeho zástupce k odstranění vady plné moci (v řízení před Ústavním soudem může mít účastník v téže věci toliko jednoho zástupce - srov. ustanovení citovaného zákona), neboť opačný postup byl by zřetelným formalismem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu