Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1787/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. D. Ch., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Dlouhá 31/63, Teplice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008 sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze, jímž nebyl přiznán odkladný účinek jeho žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 2. 2008 č. j. MV-3902/VS-2008. Tímto rozhodnutím ministr vnitra zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 9. 2007 č. j. OAM-424-9/TP-2007 o zamítnutí jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odůvodnění provedené soudem o tom, že stěžovateli nehrozí nenahraditelná újma, je věcně nesprávné. Pokud se soud domnívá, že následný postup orgánů cizinecké policie je takový, že rozhodují o správním vyhoštění cizince a proti rozhodnutí o správním vyhoštění může podat žalobu, která má ze zákona odkladný účinek, pak je tato domněnka soudu nesprávná. Praxe orgánů cizinecké policie je jiná, tyto orgány nerozhodují o správním vyhoštění, ale udělí cizinci výjezdní příkaz a cizinec tak v tomto případě nemá žádný obranný prostředek.

Usnesení Městského soudu v Praze podle názoru stěžovatele neobsahuje řádné odůvodnění, proto nelze zjistit, jakou úvahou se soud řídil, když považuje rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě za rozhodnutí podle své povahy dočasné. Podle , , ve znění pozdějších předpisů, nemusí být odůvodněno usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se neukládá nikomu povinnost. Usnesení ze dne 1. 7. 2008 je odůvodněno, ale nikoliv řádně. V jiné věci, ve věci vedené u totožného soudu pod č.j.: a , odůvodněno nebylo právě s odkazem na cit. zákona.

Rozhodnutí soudu, kterým soud rozhodne tak, že nepřizná odkladný účinek žalobě (zejména v řízení podle v platném znění), které nemusí být odůvodněno (nebo neobsahuje odůvodnění řádné) a není proti němu přípustný opravný prostředek, porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Stěžovatel považuje ze shora uvedených důvodů ustanovení a ve znění pozdějších předpisů za ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména , y, , 2d, a čl 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, proto se domáhá jejich zrušení. Jejich aplikace v řízení vedeném u Městského soudu v Praze porušuje zásadu rovnosti účastníků před soudem a zákonem, a tím i právo žalobce na spravedlivý proces. Stěžovatel navrhuje rovněž přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, a proto se Ústavní soud mohl jen přesvědčit, zda v projednávané věci soud nerozhodl svévolně, nýbrž s ohledem na příslušná ustanovení . Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními , přičemž přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší. Napadené usnesení obsahuje odůvodnění a lze konstatovat, že s ohledem na charakter rozhodnutí, které je pouze procesní povahy, se jedná o odůvodnění řádné.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud v předmětné věci neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení zákona a ustanovení , ve znění pozdějších předpisů.

Z ustanovení vyplývá, že návrh na zrušení zákonného ustanovení má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Protože návrh na zrušení zákonného ustanovení podaný spolu s ústavní stížností má akcesorickou povahu, je-li ústavní stížnost podle odmítnuta, sdílí tento návrh osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 22).

Jestliže tedy o ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ; je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dle ve spojení s , návrh na zrušení shora uvedených ustanovení odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu