Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1687/08

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele JUDr. B. Ch., zastoupeného JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem Jáchymovská 27, 360 04 Karlovy Vary, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2008 č. j. -84 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2007 č. j. -46, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se navrhovatel domáhal ve své daňové věci (dodatečného vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000) zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. To s poukazem na dotčení svých ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě.

Stížnostní body návrhu, o něž své petitorní žádání navrhovatel opíral, koncentroval do tří tématických okruhů. Orgánu v prvním stupni o jeho daňové povinnosti rozhodujícímu předně vytýkal vady při doručení rozhodnutí (dodatečného platebního výměru č. 1020001561 vydaného Finančním úřadem pro Prahu 3 dne 29. listopadu 2002 pod č. j. 173255/02/003913/7329). Dále stěžovatel vyslovil přesvědčení, dle něhož v předmětném řízení byly nesprávně hodnoceny důkazy, přičemž v tom rámci některé svědčící v jeho prospěch přehlíženy či přinejmenším nedostatečně zohledněny. Konečně namítl ve vztahu k rozhodnutím orgánů veřejné moci bagatelizaci záměny pojmů „snížení“ a „zvýšení“ obsažené ve zprávě o daňové kontrole, kterou považuje za vnitřně rozpornou.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), ani ostatních orgánů veřejné moci, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor navrhovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR].

Námitky uplatněné v naraci návrhu předestřel navrhovatel ve shodném rozsahu již v kasační stížnosti, jakož i žalobě, o níž rozhodoval Městský soud v Praze. S těmito se tamní soud, stejně jako následně i Nejvyšší správní soud v dostatečném rozsahu, logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vypořádaly, pročež takto stačí na obsah odůvodnění jejich rozsudků, jako ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR, odkázat. Všem námitkám navrhovatele byla věnována ze strany obecných soudů patřičná pozornost a nelze tvrdit, jak činí v ústavní stížnosti, že by byly bagatelizovány či přehlíženy.

Samotnému stěžovanému doručování následovalo pozdější doručování řádné ( , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), v návaznosti na něž bylo rozhodováno o odvolání stěžovatele, z čehož se podává, že nebyl nikterak poškozen ve svých procesních právech, o čemž svědčí řádné projednání jím podávaných opravných prostředků. K přesvědčivosti skutkových závěrů a hodnocení důkazů při vázanosti pravidly logiky se obecné soudy velmi přiléhavě a podrobně vyjádřily, pročež oproti kritice stěžovatele nutno říci, že nebyly hodnoceny svévolným způsobem (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další). Přiměřené vývody potom byly učiněny obecnými soudy i stran kontextuálního vysvětlení daňovým orgánem provedené a stěžovatelem namítané záměny předmětných pojmů („snížení“ a „zvýšení“) obsažené v kontrolní zprávě správce daně.

V důsledku toho, že porušení ústavně zaručených kautel, jichž se navrhovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu