Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 447/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti V. Š., zastoupeného JUDr. Dagmar Csonkovou, advokátkou se sídlem Čs. armády 2168, 440 01 Louny, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. prosince 2007 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 18. července 2007 č. j. -131, s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 2. 2008, stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, přičemž namítá, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavní právo na soudní ochranu garantované d (dále jen " "). Navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil a dále ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda tato má všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky pro její projednání stanovené , a to včetně podmínek upravených v ustanovení tohoto zákona, které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní soud zjistil ze zprávy Okresního soudu v Lounech ze dne 18. 3. 2008 (č. l. 10 spisu Ústavního soudu), že dne 15. 2. 2008, tj. souběžně s ústavní stížností, podal stěžovatel též dovolání k Nejvyššímu soudu, a to proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. prosince 2007 sp. zn. . V dovolání stěžovatel uvádí tytéž námitky, jaké uplatňuje v ústavní stížnosti. O dovolání stěžovatele Nejvyšší soud dosud nerozhodl.

Je třeba konstatovat, že stěžovatel podal návrh na přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v rámci dovolacího řízení, tedy cestou mimořádného opravného prostředku. Podle ustanovení "ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( )." V dané věci se jedná o dovolání v trestním řízení, které představuje mimořádný opravný prostředek, jehož přípustnost není závislá na úvaze Nejvyššího soudu, který o něm rozhoduje (srov. ustanovení tr. ř.); to znamená, že nelze aplikovat větu za středníkem v ustanovení . Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž takovým prostředkem se rozumí "řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení".

Z uvedeného vyplývá, že dovolání podané stěžovatelem je z hlediska dikce zákona posledním prostředkem k ochraně jeho práva, přičemž o tomto mimořádném opravném prostředku nebylo do současné doby rozhodnuto.

Ústavní soud již opakovaně konstatoval (viz např. usnesení

sp. zn.

- dostupné na http://nalus.usoud.cz), že ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti ( ). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jinými slovy v subsidiaritě ústavní stížnosti se rovněž realizuje v konkrétní a praktické podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci (zde Nejvyšší soud), bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán (zde Ústavní soud) o těchto právech rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska je třeba reflektovat při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů , v daném případě přípustnosti ústavní stížnosti a příslušnosti Ústavního soudu k jejímu přijetí.

V dané věci stěžovatel podal dovolání souběžně s ústavní stížností. Ze shora uvedeného však vyplývá, že taková ústavní stížnost je co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle , neboť posledním prostředkem k ochraně práva je v posuzované věci podané dovolání, jež nemůže být odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soudu. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání, a rovněž tak eventuálně proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovateli běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však vzhledem k jasnému textu není důvodu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je předčasné. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, protože pokud by jeho dovolání neuspělo, bude mít možnost zpracovat novou ústavní stížnost tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení.

Ústavní stížnost je tedy nepřípustná, protože před jejím podáním nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho základních práv poskytuje. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na svoji ustálenou judikaturu v obdobných trestních věcech (viz např. usnesení ,

,

,

,

,

; dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků předloženou ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný ( ). Tím je bez dalšího odmítnut i návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť tento návrh pro svou akcesoritu sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2008

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj